Jihlavskému publiku se představí na květnovém koncertě, kam si přizval třeba svého kamaráda Ondřeje Rumla. „Momentálně mě čeká velmi náročný půlrok, zkouším několik nových rolí,“ popisuje své aktivity Richard Pekárek.

Proč jste se rozhodl uspořádat v Jihlavě koncert?

Už nějaký čas jsem si pohrával s myšlenkou udělat sólový koncert. Čekal jsem na správný čas, který, jak se zdá, právě přišel. Cítím se sebejistější než dřív, mám více zkušeností a navíc letos slavím 25. narozeniny, což se ukázalo jako skvělá příležitost pro koncert. Rozhodl jsem se ho uspořádat v rodné Jihlavě, kam se přes rok díky své pracovní vytíženosti dostanu zhruba čtyřikrát. Většinu času jezdí rodina a přátelé navštěvovat mě do Prahy, ať už na představení či koncerty. Myslím si, že teď je řada na mě, abych přijel zazpívat já jim do Jihlavy.

Co návštěvníci koncertu mohou očekávat?

Původní myšlenka byla udělat malý koncert s klavírem. Jelikož jsem skromný kluk, bude se nakonec jednat o dvouhodinový koncert s živou kapelou, světelnou show a hosty, přičemž tím hlavním bude můj kolega a kamarád, výborný zpěvák Ondřej Ruml. (smích) Během večera zazní největší hity posledního století. Jaké to budou, ale prozrazovat nechci. Koncert se uskuteční 30. května od 20.00 v jihlavském DIODu. Co mi udělalo obrovskou radost bylo, že se během prvních tří dnů prodeje koncert vyprodal, proto jsme navyšovali kapacitu a přidali další extra místa k sezení.

Určitě chystáte něco dalšího, nejen tento koncert. Kde vás lidé uvidí v nejbližší době?

Momentálně mě čeká velmi náročný půlrok. Začátkem dubna jsem začal zkoušet muzikál pro dva herce nazvaný Thrill Me!(Vzruš mě!) v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, který má premiéru dva týdny před koncertem. Zároveň s tím ale zkouším také muzikál Starci na chmelu ve Studiu DVA v Praze, který má premiéru týden po koncertě. Aby toho nebylo málo. (smích). A potom už navazuje letní "šňůra" představení právě Starců na chmelu a legendární Noci na Karlštejně, kterou hrajeme přímo na nádvoří hradu Karlštejn pod otevřeným nebem. Do toho všeho od července začínám zkoušet muzikál s hity skupiny Elán v divadle Kalich, který má premiéru začátkem září.

Jak jste se vlastně uchytil v Praze?

Shodou náhod a okolností. S tím, že se vydám uměleckým směrem, jsem se zřejmě narodil. Rodina musela sledovat moje představení doma v obývacím pokoji, už když jsem byl malý kluk. Po základní škole jsem se tedy vydal na konzervatoř, kterou v Jihlavě nemáme. Tudíž pro mě byla jasná volba Praha.

Je těžké se dnes v konkurenci prosadit?

Ano. Samozřejmě je. Ale to je asi v každém oboru. V divadle to je o tom, dostat tu první příležitost a důvěru od režiséra, i když jste na začátku úplný "noname". Potom stačí být šikovný, pracovitý, pokorný a samozřejmě ve správný čas na správném místě.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Že můžu dělat to, co mě baví a o čem jsem od malička snil. To, že je práce mým koníčkem i přesto, jak náročné to kolikrát je.

Kterou roli máte nejraději?

U každé role, kterou si prožiju, mám něco, co na ní mám rád. Momentálně u mě ale na plné čáře vyhrává Claude Bukowski v muzikálu Vlasy v pražském divadle Kalich. Legendární role a dílo, které vám zřejmě nemusím popisovat.

Máte za sebou taky úspěšnou taneční kariéru, jak na ni vzpomínáte? Určitě dodnes těžíte z této průpravy.

Ano, to mám. Moc rád na ni vzpomínám. Samozřejmě z ní dodnes těžím, co se týká například rozsahových dispozic. Mělo to ale i své proti, několik let jsem na konzervatoři odbourával jistou a křeč a napětí, které v těle při akrobatickém rock and rollu je.