Jaká je historie Sester Havelkových? Je pravda, že vznikly ještě mnohem dřív než Melody Makers, orchestr, který dnes doprovází Ondřeje Havelku?
Historie Sester Havelkových je dlouhá. Vznikly v lůně dnes už legendárního Originálního pražského synkopického orchestru (OPSO) vedeného Pavlem Klikarem, který svedl dohromady první vokální trio. Členky tria se trochu měnily, zůstávala Anna Vávrová. Trio se stabilizovalo s příchodem Petry Kohoutové a Olgy Bímové. V roce 1995 se OPSO rozdělil, Ondřej Havelka založil Melody Makers a Sestry Havelkovy odešly s ním. V roce 1994 vydaly vlastní desku.

Byly jste vždycky tři?
Změny v sestavě tria se děly hlavně z důvodu mateřství. Do tria přišla ještě v období OPSO také Dája Šimíčková. Řízením osudu se v jednu dobu sešly všechny čtyři členky netěhotné a připravené pracovat. Tak jsme místo tria udělaly kvarteto. Nebylo to z pohnutek uměleckých, ale ryze přátelských. Asi před pěti lety od nás Dája a Jarek Šimíčkovi odešli za jinými projekty a od té doby jsme trio. I když některé písničky, napsané pro trojhlas, si s námi zazpívá naše houslistka a violinofonistka Zuzka Grossmanová.

I když nejste v příbuzenském poměru, název „Sestry“ má hlubší význam, že?
Název „Sestry“ není náhodný. Ve 20. letech minulého století vystupovalo v Americe slavné trio Boswell Sisters. Považujeme je za naše velké vzory a byly to opravdové sestry. Později slavné Andrew Sisters byly také pokrevní sestry, Keller Sisters rovněž. Proto si v Americe a později v Evropě říkala jazzová tria „Sisters“.

Věděly jste o sobě už před založením tria?
Předtím jsme se neznaly. Když přišla nová členka, bylo to vždy trochu dobrodružné. Členky tak malého seskupení tráví spolu hodně času. Je až zázrak, že jsme vydržely tolik let.

Zaměřujete se na 20. a 30. léta 20. století a období swingu – míříte i někam jinam?
Soustředíme se výlučně na 20., 30. a raná 40. léta. Byla to tak plodná léta, že studnice se zdá býti nevyčerpatelná.

Pokud jde o americké písně, je králem vašeho repertoáru Gershwin? A co české skladby?
Gershwin je Gershwin. Nemá cenu hledat ekvivalent. Ale v našem repertoáru jeho písně nepřevažují. Vzhledem k tomu, že jsme kdysi natočily profilovou desku Jiřího Traxlera, tyto písničky jsme si zamilovaly a také stále v našem repertoáru zůstávají.

K vašim vystoupením patří stylová interpretace i dobové pojetí. Studujete staré nahrávky, případně i dochované záznamy s umělci?
Když děláte hudbu určitého období, je jasné, že se o tuto dobu začnete zajímat. Měly jsme štěstí, že jsme začaly v OPSO vedle Ondřeje Havelky. Všichni členové OPSO byli hudbou 20. let přímo posedlí. Myslím, že není většího znalce jazzu a taneční hudby 20. let, než je Pavel Klikar. Interpretaci a stylu této hudby nás učil pianista Jura Gilík, který měl hodně nastudováno a naposloucháno. Vedle Ondřeje Havelky se do starého stylu vplulo zcela přirozeně. A hodně jsme poslouchaly staré nahrávky, četly dobové časopisy, dívaly se na staré filmy. V tom zápalu jsme si ani tolik neuvědomovaly, že kolem nás běsní bolševismus.

Do jaké míry jste při vystoupeních věrné originálu a v čem vkládáte i něco ze sebe?
Do starých originálů vnášíme už jen to, že my písničku zpíváme ve vícehlase, originál zpívá často sólista nebo sólistka. Samozřejmě musí být zachovány všechny atributy dobovosti. Od aranžmá po dobovou interpretaci.

Jste vždy stylové – neodmyslitelně k vám patří i dobové kostýmy – jak si je vybíráte, popřípadě kde šijete? Máte dvorního návrháře?
Od začátku našeho působení v dobových orchestrech jsme dbaly na kostým, aby to nebylo jen nějaké „retro“. Šaty jsme nechávaly šít u dobrých švadlen, které věděly, o co jde! Měly jsme dokonce i originál střihy. Šaty se používají velmi často, tak musí něco vydržet. Ze začátku jsme oblékaly i originály, v té době ještě žily pamětnice, které nám je na inzerát prodaly. Ale ty moc nevydržely a byla jich škoda.

Dá se říci, kolik nádherných rób máte ve svém šatníku? Využijete je i jindy?
Nádherné róby ve skříni by byly, ale většina už je nám malá. A šaty, které nám jsou, nosíme výhradně na jeviště.

Máte na svém kontě čtyři alba – jak se rodí ryze váš repertoár?
Náš repertoár vzniká průběžně. Když se najde dobrý aranžér, který má čas novou vybranou písničku naaranžovat, je to prima.

Často vystupujete v komornějším obsazení s pianem a violinofonem – můžete nám přiblížit tento zvláštní nástroj?
V komorním obsazení vystupujeme nejčastěji. Violinofon je nástroj z 20. let, dochovalo se jich málo. Jsou to housle s mechanickým snímačem, který vede zvuk do jakési roury, která je k houslím přidělaná. Tím se zvuk hodně zesílí a dostane jiný charakter.

I váš festivalový koncert 12. srpna v Dukovanech má zajímavé instrumentální obsazení…
V Dukovanech vystoupíme v sestavě piano, violinofon, kornet, suzafon. Na kornet zahraje pan Jiří Masáček, na suzafon jeho syn Martin. Oba jsou skvělými muzikanty, těšte se na jejich sóla!

Vanda Filipová