Na stolech leží nespočet pohlednic, poštovních známek, najdou se ale i mince, pivní tácky nebo kapesní kalendáře. „Nevím, jestli je mám koupit, minule mi manželka vynadala, že už je nesbírá,“ je nerozhodný jeden muž, se kterým právě prodávající licituje o ceně.

U jiného stolku zatím sedí skupinka filatelistů a prohlíží si alba, nemluví. Mlčky sleduje dění v místnosti i majitel dopisů, které byly během druhé světové války posílány z koncentračních táborů. Alespoň podle popisku.

Vedle zrovna probíhá obchod. Nejedná se sice o nic výjimečného, pořadatelé i prodejci by ale uvítali podobných situací několikanásobně více. „Dnes je to bídné, zatím jsem prodal jen to, co jsem si domluvil předem,“ přiznává vzápětí František z Třebíče, který před sebou má tisíce známek. Ač jsou některé za pár korun, zájem prostě není.

„Byla by nějaká sleva,“ zkouší smlouvat zájemce u stolku nedaleko od vchodu a ukazuje na historickou bankovku, která má cenovku třicet korun. I když cena nižší nebude, kupuje jí. „Největší zájem je o laciné bankovky, třeba pohled jsem ale zatím neprodala jediný,“ potvrzuje v půl desáté Naděžda Vlková z Moravských Budějovic. Optimisticky dodává, že se do dvanácti snad ještě něco prodá. „Je to hezká akce, škoda, že neláká více lidí,“ povzdychne si.

S manželem jsou vášnivými sběrateli. „Věnujeme se tomu jen my dva a snažíme se zapojit vnoučata, aby byly pokračovatelé,“ vypráví František Vlk s tím, že mladá generace má jiné zájmy. Manželka však oponuje, že by přece jen následovníky mohli mít. „Sbírka zabere jeden pokoj, je tam všechno možné,“ dodává sběratel.

Relativně nízký zájem dělá vrásky na čele i Janu Horskému, předsedovi vysočinského Klubu filatelistů. „Zájem ze strany veřejnost je průměrný, potřebovali bychom, aby chodilo více návštěvníků, byli bychom spokojeni my i obchodníci. Ale bohužel situace je taková, že lidí chodí málo,“ říká s tím, že předvánoční burza bude snad lepší, protože budou lidé shánět vánoční dárky.