„Žáci sami si v rámci filmového workshopu navrhují děj filmu. Včera to byla šikana, dneska jde o kyberšikanu. Dívka pošle své intimní fotografie příteli, někdo se jí ale nabourá na facebook a snímky rozšíří po celé škole. Autorka vybraného námětu je scénáristka, další děti jsou členové filmového štábu nebo herci,“ vysvětluje úvodem Zuzana Dubová. Dále se už věnuje dětem. Nejprve vysvětlí práci s kamerou a pak připravují scénu. „Přijdeš do třídy a divíš se, proč na tebe všichni tak koukají, je ti to divné, al nedáš nic znát,“ vysvětluje s mimikou mladé herečce.

Pak se vše natáčí. Každý záběr několikrát, dokud není ideální. A pak totéž, akorát v detailu. A potom znova, ještě potřetí, z jiného úhlu. „Můžu se jít dívat za kameru? Teď už nejsem v záběru,“ zní dotaz jednoho ze žáků, kterého láká vidět něco více ze zákulisí. Za chvíli jsou za kamerou téměř všichni. Zatímco se pak děti chystaly na venkovní scénu, měla Zuzana Dubová čas na pár slov pro Deník. „Momentálně mě baví tvorba pro děti a s dětmi,“ řekla s tím, že prvotní impuls ke spolupráci přišel od ředitelky školy Ivany Málkové.

„Je to pilotní projekt, který zkoušíme, ale sedmákům se včera moc líbil. V příštím roce bychom mohli pokračovat s nižšími ročníky, klidně i na prvním stupni,“ odhadl zástupce ředitelky školy Václav Křičenský. Dva krátké filmy vznikly v rámci adaptačního týdne, kdy se stmelují třídní kolektivy po prázdninách a budují se vztahy mezi dětmi a učiteli. Výsledek bude k vidění na webových stránkách školy. „A pustíme si ho taky tady ve škole, na promítání přijdou všechny třídy. To je dobrý nápad,“ přidal zástupce ředitelky spontánní myšlenku. Zdá se, že výsledek bude opravdu stát za to a bude mít i preventivní efekt.