Děj je zasazený do okolí idylického městečka s povzbudivým názvem Veselá (Ledeč nad Sázavou). Tak idylického, že i přejetá slepice by zde v reálu ještě dlouho po svém skonu byla tématem hospodských rozhovorů. Slepice zde ale neumírají – zato lidé tady najednou plní márnice. Tak trochu to připomíná legendární britský seriál Vraždy v Midsomeru. Zde ale divák hned zkraje věděl, na čem je – tvůrci si na nic nehráli, Midsomer v každém díle zaplnili těmi nejroztodivnějšími individui, která páchala ty nejbizarnější vraždy. Díky tomu a díky propracovanosti scénářů se obecenstvo skvěle bavilo a děj hltalo od začátku do konce. To však nelze říct o Odznaku Vysočina, protože vydržet u něj až do závěrečných titulků dá docela práci. Zápletky jsou neuvěřitelně plytké a předvídavé a obyvatelé Vysoké mají do bizarních postaviček ctěných občanů midsomerských opravdu hodně daleko.

Policejní služebna ve filmu, dříve sídlo Kovofiniše.
Natáčení Odznaku Vysočina: Suchánek pátral v ledečské knihovně po pachateli

Tvůrci do popředí postavili hlavní vyšetřovatelku v podání Moniky Hilmerové a její parťačku Simonu Zmrzlou. Ani to nebyl zrovna šťastný tah. Zejména ze Zmrzlé udělali hned zpočátku hodně nesympatickou fúrii, která zřejmě trpí Aspergerovým syndromem, protože až psychopaticky lpí na přesných postupech a svým pedantickým, asociálním chováním přivádí k zuřivosti jak své kolegy, tak i diváky.

Což o to, asociálů a individualistů, kteří řeší zapeklité kriminální případy, bychom našli v historii detektivek mnoho. Vždyť sám Sherlock Holmes měl vlastně jediného přítele v podání doktora Watsona a Hercule Poirot je tak namyšlený, že jeho samolibost zkrátka nelze nemilovat. A vlastně ani Jean Paul Belmondo ve svých detektivních rolích nebyl žádný týmový hráč. Vše si řešil hezky po svém, pokud možno pěstmi a přesnou střelbou. Ano, Belmondovi občas dělali stafáž další policisté, ale ti byli vyloženě v pozadí. Co na tom, že Belmondo kašlal na předpisy, válku s kriminálníky nevedl v rukavičkách a ve filmech střídal jednu milenku za druhou? Diváci ho zbožňovali pro jeho herecké výkony a skvělé hlášky. Nezapomenutelná je například ta „Časy jsou zlé, Kamile.“, kterou ve filmu Policajt nebo rošťák pronesl poté, co se se svým Lotusem elegantně vboural až do obýváku zkorumpovaného policisty.

Ilustrační foto
Odznak Vysočina jsem zhudebnil westernovou a country hudbou, říká skladatel

Tato hláška poměrně přesně vystihuje situaci kolem Odznaku Vysočina. Pokud tvůrci chtěli natočit nové Vraždy v Midsomeru plné roztodivných figurek a originálních vražd, nepovedlo se jim to. Pokud chtěli z hlavní hrdinky udělat komplikovanou individualistku a věřili, že si ji proto diváci zamilují, také přestřelili – už proto, že v takto pojatém seriálu zkrátka musí pracovat celý tým. Je s podivem, že dosud upozaďují další dva jeho členy, které hrají Michal Suchánek s Martinem Hoffmannem. Ty diváci znají mnohem lépe než Zmrzlou s Hilmerovou, byla by to sázka na jistotu. Hoffmann sice občas prohodí nějakou tu průpovídku, ale zatím se pořád skrývá v pozadí.

Není proto divu, že Odznak Vysočina si od diváků na filmové databázi ČSFD zatím vysloužil velice podprůměrných 37 procent. Ale pozor! Diváci, kteří s předstihem zhlédli třetí, v televizi zatím neodvysílaný díl, „trojce“ přisoudili 62 procent (platí ke 22. lednu). Není to sice také žádný trhák, ale rozhodně je to značný skok kupředu. Že by se Odznak Vysočina třetím dílem polepšil? Že by přece jen časy nebyly tak zlé, Kamile?