Poprvé jste se setkala s Mé-deiou v roce 2006 v Malém divadle F. X. Šaldy v Liberci. Jak
a s čím vzpomínáte na své první setkání s tímto tématem, co vás na něm zaujalo?
Musím se přiznat, že první dojmy byly silné. I když je to už deset let a za tu dobu při-bylo tolik dalších zážitků a ohmatala jsem mnoho dalších témat. Inscenovala jsem od roku 2006 zhruba dalších třicet inscenací. Staré zážitky se snažím vytěsnit, abych si zachovala duševní zdraví. Nikdy však nezapomenu na spolupráci s Markétou Tallerovou, pro kterou byla tehdy v Divadle F. X. Šaldy v Liberci Médeia do repertoáru zařazená.
Jaké to bylo?
Pamatuji si, že to byla krásná práce, náročná, ale přesto citlivá. Nedá se odpovědět jednou větou na to, co mě na Médeie zaujalo. Prostudovala jsem k tématu spoustu zajímavých materiálů, které mě stále nutí přemýšlet. Antika je nesmírně inspirativní, mýty jsou plné emocí a příběhů. Vždy a znovu je co objevovat. Dobrá divadelní hra přece musí mít příběh. Tím zůstává stále čerstvá, nesmrtelná. Tím se stá-
vá klasikou. Příběh
o Médeie a Iásonovi je fascinující.
V čem tedy spočívá vaše současná úprava Eurípidova dramatu?
Vlivů a inspirací k adaptaci původního Eurípidova textu bylo hodně. Musela jsem to uvnitř sebe uklidnit, urovnat. Nepřekopávám klasiky, vážím si dobrých autorů a nemám v úmyslu text jednoduše aktualizovat. Myslím, že
z mé strany jde o poctivý přístup k tématu. Díky obrazivému překladu Václava Renče mě začaly napadat verše, pak už jsem nemohla psát jinak. Jednou jsem dostala otázku: „Proč ve verších?". Neumím na ni odpovědět. Pudilo mě to Médeiu přebásnit, dát jí pevnější tvar.
Nebála jste se, že se tím původní text změní?
Snažila jsem se zbavit vysvětlo-vání a popisností, které se dají zahrát. Původní text jsem
o nic neokradla ani mu nepřidávám jiné významy. Je pro mě důležité jít po příběhu až na dřeň. Ostatní vklad je věcí režijního zpracování a taky výtvarného pojetí. Prostě, ostatní už je divadlo. Jako divák taky nemám ráda na jevišti pouhé informace o textu, bez fantazie, nebo naopak takzvané hry na umění, beze smyslu a pravidel. To mě dráždí, cítím se pak oloupená o čas. V životě taky nehraju hry bez pravidel.
Mottem naší letošní sezony je Teď a tady, které vůbec nevnímáme jako klišé. Proto se má poslední otázka bude týkat
toho, proč a o čem hrajeme Médeiu z r. 431 př. n. l. v roce 2016?
Snad proto, že Eurípidés je nadčasový a moudrý. Není divu, že je Médeia i po těch neuvěřitelných letech stále oblíbená hra. Téma je nestárnoucí a v některých ohledech možná ještě silnější než tehdy. Proto také věřím, že by mohla vzbudit zájem i mladého publika. Eurípidés je autor, jehož se snažíme pochopit a vyložit tak, aby mu rozuměli lidé jednadvacátého století. Jeho hry mají velký přesah. Oživuje témata, ve kterých si každý najde to své. O tom nepochybu-ju. Kolem nás je plno nepo-rozumění a taky hlouposti,
a přesto stále věřím, že moudrost a umění tu hloupost přežije. Takže když přišla tato nabídka, byla moje domluva
s vedením Horáckého divadla velmi snadná. Zvláště když do hlavní role byla obsazena Lenka Schreiberová. Ano, ten nejpodstatnější důvod, proč hrát Médeiu teď a tady je, že Médeiu máme. Věřím jí, je báječná.
Povězte, kdo další se na hře podílel?
Ke spolupráci jsem oslovila hudebního skladatele Vladimíra Franze a výtvarnici Janu Prekovou. Spolupracujeme spolu, pokud nám to okolnosti a naše vytíženost dovolí. Jsem moc ráda, že jsme se mohli o pět všichni tři setkat při práci právě tady, v Horáckém divadle.
Věra Herajtová
Narodila se 28. května 1961 v Karlových Varech. Začínala jako tanečnice, vystudovala operní zpěv na brněnské konzervatoři a věnovala se studiu choreografie u Pavla Šmoka na pražské HAMU. Od 90. let se orientuje převážně na činohru, nejen jako choreografka, ale také jako režisérka. Jako režisérka a umělecká šéfka ovlivnila tvář Městského divadla Zlín (1992-99) a Západočeského divadla v Chebu (2000-2005). Ve Zlíně se věnovala také pedagogické práci na VOŠ. Hostovala v mnoha divadlech v celé České republice (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Městské divadlo Most, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Slovácké divadlo Uherské Hradiště aj.). Od roku 2014 je režisérkou a předsedkyní divadla Katarze. Od roku 2015 mimo jiné vyučuje v Praze na Vyšší odborné škole herecké hereckou výchovu a režii.
BARBORA JANDOVÁ