Jak se díváte na loňský rok, kdy nepříznivá situace ovlivnila 30. ročník knižního veletrhu?
Samozřejmě velmi smutně, protože se veletrh nemohl uskutečnit a nebylo to jasné téměř do poslední chvíle. Stále se vymýšlely nějaké varianty. Byla jsem také v kontaktu s hygienickou stanicí, ale nikdo vlastně nic nevěděl a já to den co den měnila.

Co všechno jste řešila?
Nejprve jsem očekávala, že doprovodný program bude menší, pak že bude dokonce jen na terase Kulturního domu Ostrov. Poté jsme řešili variantu, že se vystavovatelé rozdělí, ale nakonec vládní nařízení z 8. října jasně říkalo, že veletrhy jsou zakázány. Bylo to pro mě velmi smutné, protože jsem už připravovala knihu na 30. ročník, která se jmenuje Země skrytých úsměvů.

Můžete nám o té knize říct víc?
Jedná se o 30 povídek od 30 autorů, kteří předčítali na veletrhu v různých letech. Většina autorů se přišla podepsat. Tak alespoň vyšla kniha, kterou jsem brala jako náhradu za veletrh. Celkové vyznění knihy mělo být jednak vážné, že opravdu žijeme v podstatě šťastné zemi, kde se nám nic zlého neděje, ale také ironické při pohledu na politiku a některé její představitele.

Jak vůbec vznikl tento nápad?
Chtěla jsem udělat něco na oslavu třicátého výročí Podzimního knižního veletrhu. Letošní ročník, pokud se uskuteční, a já doufám, že ano, bude mít stejné motto Země skrytých úsměvů. Opět proběhnou křty knih, autogramiády, autorská čtení, ale samozřejmě také obvyklý doprovodný program, který nebude zaměřen pouze na knihy.

Obsahuje kniha také vaše povídky?
Obsahuje jednu z mých povídek. Příběh je hodně spjatý s veletrhem.

Ovlivnila vás situace s covidem i profesně?
To, že se veletrh nekonal, mě mrzelo i z ekonomického hlediska, protože je to moje hlavní práce. Takže jsem vlastně pracovala rok, trochu přeháním, nepracovala jsem osm hodin denně celý rok, ale pracovala jsem zadarmo, protože jsem se s vystavovateli dohodla, že pokud se veletrh kvůli zákazu nebude konat, mohou si vzít všechny peníze, nebo je mohou nechat na příští rok. Většina z nich to udělala, takže jsem nemusela nikoho shánět. Ale začínám se znovu obávat, že se bude opakovat loňský scénář, takže jsem si řekla, že až do začátku října nebudu na veletrhu dělat skoro nic, kromě nezbytností.

Co mezi ty nezbytnosti patří?
Teď jsem přišla trošku pozdě, protože jsem zadávala jednu přihlášku do databáze, takže to je pěkná práce. (smích) Ale uvidíme a doufám, že letos veletrh bude, protože to by byla z ekonomického hlediska katastrofa. Ale na celém světě je spousta lidí, pro které je tato situace obtížná, pro některé je katastrofální, takže mně se zatím nic tak špatného neděje.

Pokud se letos bude konat veletrh, bude tento ročník něčím výjimečný?
Ano, v tom, že bude. (smích) Výjimečný bude v tom, že si lidé mohou uvědomit nutnost setkávání. V loňském roce se hodně diskutovalo o tom, co lze přenést na internet a co ne. Vyučování se nějak dalo, i když to bylo velmi obtížné a není to to pravé. Mě například strašně naštvalo nebo znepokojilo, že jsou zavřená knihkupectví, ale například květinářství jsou otevřená. Vím, že to šlo přes okénka, a vím, že objednávání knih jde přes internet, ale přesto to knižnímu světu ublížilo. Knihy si můžete objednat online, to není problém. Ale veletrh nemůže být online.

Bude mít letošní veletrh nějaké téma?
Karlu Havlíčkovi Borovskému bude věnováno několik relací, protože letos si připomínáme dvousté výročí jeho narození. Kompletní program najdete na webových stránkách veletrhu. Součástí bude přednáška profesora Martina Hilského a účast známých a oblíbených českých spisovatelů, jako jsou Alena Mornštajnová, Michal Viewegh, Irena Obermannová, Radka Denemarková.

V tomto případě přímý kontakt s lidmi asi nelze nahradit, že?
Na veletrhu je důležité setkávání lidí. To je to, co chybí, a doufám, že si to lidé uvědomí. Za prvé čtenáři jsou v kontaktu s autory, nakladatelé mezi sebou, nakladatelé s autory, nakladatelé s knihkupci. Jde především o to, že vznikají různé projekty. Nápady na nové knihy, nakladatel se seznámí s autorem nebo překladatelem, který mu nabídne zajímavý titul. A opět z pohledu čtenářů jde o to, že když veletrh před třiceti lety začínal, neexistovaly žádné informace.

Jak to myslíte?
Vycházelo hodně knih, ale člověk se o nich dozvěděl jen tak, že prošel kolem stánku. Na trhu byl chaos, což už dnes neplatí. Knihu si můžete objednat během minuty z druhého konce světa, ale jen pokud víte, že existuje. Pokud se o tom vůbec dozvíte. Lidé, kteří se procházejí po veletrhu, tak mohou objevit nakladatele, zejména ty menší, které neznali a jejichž knihy se stále hůře dostávají do knihkupectví.

Pandemie měla velký dopad i na pracovní sílu. Utrpěla v této situaci i vaše kavárna?
To víte, že ano. Hodně tím trpěla, byla zavřená, nemohli jsme tu mít otevřené výdejní okno, protože jsme napojení na místní obchod, který byl otevřený. Kavárna tím trpěla, protože se musela zavřít. A to bylo zrovna v době, kdy se začala tak dobře rozjíždět, lidé si zvykli do ní chodit.

A jak vás tato situace ovlivnila osobně?
Při tom prvním uzavření v roce 2020 jsme ještě nevěděli, co bude. Začala jsem psát něco nového a docela mi to šlo. Měl to být román, o kterém už ani nevím, jestli vyjde. (smích) Je to spojeno s historií domu, kde manželův dědeček vedl obchod od roku 1925, a já jsem se to snažila přenést do románové podoby. V zadní části byla kdysi na konci 19. století dokonce dílna, ze které se později stala továrna Pleas. Tak nějak jsem se snažila propojit osudy těch lidí, ale i když jde vlastně o mou rodinu, moc se mi to nedaří. Už jsem ji dopsala, ale zatím opravdu nevím, jaká bude. Z tohoto pohledu se mi to ale líbilo, mohla jsem se soustředit na psaní povídek a tak.

Měla tato situace vliv i na vaši psychiku?
Loni na podzim a letos na jaře to mělo velmi negativní vliv. Jak přicházely zprávy a počty nemocných, nemocnice byly zahlceny, tak jsem se jen bála. Pak jsem se velmi uklidnila, když jsem se nechala očkovat.

Neuniklo mi, že jste se narodila 29. února, v přestupném roce. Znamená to, že jste mladší než samotný veletrh?
V podstatě ano. (smích) Bohužel ano. Pouze symbolicky. Jsem čtyřikrát mladší, než ve skutečnosti jsem, takže je mi pořád jen patnáct a jsem o polovinu mladší než veletrh. (smích) Ale to je jen takové žertování u kávy, jinak to moc neznamená.

Ptá se vás na to hodně lidí?
Vždycky když mám narozeniny, tak se o tom mluví. Je to takové žertovné téma, když řeknu, že je mi patnáct a ještě nemůžu mít alkohol. Je ale pravda, že jsem měla spolužačku na střední škole, která se narodila také 29. února, kamarádka má syna, který se ten den narodil, manželův vzdálený bratranec taky, takže je to spíš taková roztomilá věc. Jako dítě jsem narozeniny slavila každý rok. Teď už je neslavím skoro vůbec nebo jen okrajově. Přesně jednou za čtyři roky.

Výběr z doprovodného programu 31. Podzimního knižního veletrhu:

* Pátek 15. října
- 10:00 Veletrh je otevřen pro veřejnost
- 10:30 Miloš Vystrčil: Jsem Tchajwanec. Velký sál Krajské knihovny Vysočiny. Zahájení cyklu Karel Havlíček Borovský a svoboda slova ve 21. století.
- 10:45 Jan Zrzavý: Jeníkovy pohádky. Prozaické dílko malíře Jana Zrzavého vyšlo v pražském Aventinu r. 1920. Přesně za 100 let r. 2020 vydala Společnost Jana Zrzavého Jeníkovy pohádky jako pamětní tisk s ilustracemi dětí z malířovy rodné Vysočiny. Publikace je současně připomínkou 130. výročí narození Jana Zrzavého. Pořádá Společnost Jana Zrzavého v salonku 1.
- 13:00 Borovský Havle, jsme slepí nástrojové času (i po 200 letech)? Představení knihy, jež vznikla k výročí 200 let od narození Karla Havlíčka Borovského. Osobnosti z regionu, politici, novináři, historici i přátelé z Brixenu poskytli svůj osobní pohled na to, co pro nás Havlíček dnes znamená, zda je aktuální a čím nás i po tolika letech oslovuje. Pořádá Městys Havlíčkova Borová v salonku 1.
- 16:00 Alena Mornštajnová: Listopád. Čtení nejoblíbenější české spisovatelky. Pořádá nakladatelství Host ve velkém sále Krajské knihovny Vysočiny.
- 16:00 Tomáš Hanák: Doživotí a jak na to, František Skála: Peruánské deníky 2000 a Lenka Vychodilová: Myšoň a Kočuléna. Velká autogramiáda na stánku THB.
- 16:45 Irena Obermannová: Babička. Čtení z nové knihy v salonku 1.
- 17:00 Země skrytých úsměvů – čtení a autogramiáda na schodišti Krajské knihovny Vysočiny. Petr Bobek, Jaroslav Čejka, Markéta Hejkalová, Lidmila Kábrtová, Jiří Lojín, Alena Mornštajnová, Eva Tvrdá, Miloš Urban.
- 17:00 Havlíček v našich životech. Vernisáž výstavy v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě.
- 20:00 Večer nejkrásnějších knih a jejich tvůrkyň a tvůrců. Předávání ceny Kraje Vysočina, ceny města Havlíčkova Brodu, ceny Tiskáren Havlíčkův Brod, a.s. a ceny čtenářů Krajské knihovny Vysočiny a posluchačů Českého rozhlasu Vysočina. V prostorách Krajské knihovny Vysočiny na Žižkově ulici.

* Sobota 16. října
- 10:00 Martin Hilský: Shylockův stín (Shakespearův Kupec benátský). Tradiční shakespearovskou přednášku pořádá nakladatelství Atlantis ve velkém sále Krajské knihovny Vysočiny.
- 11:00 Země skrytých úsměvů – odložený křest knihy na stánku Tiskáren Havlíčkův Brod, a.s. Petr Bobek, Dora Čechova, Jaroslav Čejka, Jiří Grygar, Markéta Hejkalová, Lidmila Kábrtová, Jiří Lojín, Alena Mornštajnová, Irena Obermannová, Martin Patřičný, Eva Tvrdá, Miloš Urban.
- 11:00 Převážně zdvořilý Michal Viewegh. Tradiční setkání s jedním z nejoblíbenějších českých spisovatelů na schodišti Krajské knihovny Vysočiny.
- 12:30 Michal Kamp: Karel Havlíček Borovský v našich životech. Beseda s historikem a ředitelem Muzea Vysočiny. Velký sál KKV.
- 13:00 Vladimír Merta – autogramiáda na stánku nakladatelství Galén
- 13:30 Země skrytých úsměvů. Čtení a autogramiáda na schodišti Krajské knihovny Vysočiny. Petr Bobek, Dora Čechova, Jaroslav Čejka, Jiří Dědeček, Jiří Grygar, Markéta Hejkalová, Jiří Lojín, Lidmila Kábrtová, Alena Mornštajnová, Irena Obermannová, Martin Patřičný, Eva Tvrdá, Michal Vrba
- 14:00 Martin Hilský – autogramiáda na stánku nakladatelství Atlantis.
- 14:30 Jaroslav Hutka. Beseda ve velkém sále Krajské knihovny Vysočiny.

zdroj: www.hejkal.cz

ERIKA TRNKOVÁ