Co všechno tedy dělá rekvizitářka? „Hlavní náplní rekvizitářky je připravovat věci na představení a jsou to věci,
s kterými herec hraje. Nejsou to dekorace nebo nábytek, jsou to věci, které má herec v rukách. Připravujeme například skleničky, nádobí, dopisy, kufříky a spoustu dalších rekvizit. Pak také připravujeme rekvizity na zkoušky. Na zkouškách máme rekvizity náhradní a pravé věci na představení se potom vybírají společně s výtvarníkem. Rekvizity, které vybereme, jsou připraveny již na generálních zkouškách," uvedla rekvizitářka Hana Kiková.

Rekvizitářky dostávají scénáře, ve kterých mají napsané, kde je jaká rekvizita. Mimo scénář si vedou také sešit, do kterého si všechny rekvizity zaznamenávají, a to pro případ, kdyby rekvizitářka onemocněla a musel by ji nahrazovat někdo jiný.

„Může se stát, že rekvizitář zapomene dát na jeviště nějakou věc. Nejsme stroje, ale jsme lidi, takže se to určitě stát může. Herec má povinnost si před hrou rekvizity zkontrolovat, stejně tak inspicientka věci kontroluje, ale určitě se může stát, že něco přehlédnou, a my to pak musíme řešit až třeba během představení," vysvětlila rekvizitářka.

Vysněná práce

Hana Kiková po práci v divadle toužila. „Já jsem vyučená dámská krejčová a po mateřské dovolené jsem se moc chtěla dostat do divadla. V té době v divadle nikde nebylo místo, akorát na pánské krejčovně, takže jsem nastoupila tam. Tehdy jsem tam pracovala s panem Novákem, který mě toho hodně naučil, a já jsem od něj hodně věcí odkoukala. Po nějaké době se tam změnily poměry a v rekvizitárně se uvolnilo místo, takže jsem začala dělat tuto práci. V krejčovně jsem pracovala patnáct let, nyní jsem třináct let rekvizitářka," vyprávěla.

Rekvizitář si musí umět poradit a měl by být zručný. Musí umět různé věci najít, opravit či koupit. „Dneska se dají rekvizity sehnat i na internetu různé repliky historických věcí, což dříve nebylo. Dříve se muselo všechno vyrábět, dnes už spíše rekvizity sháníme a potom se o ně staráme. Na hry sháníme také potraviny, protože v některých hrách mají herci jídlo. Teď například na Zvonokosy připravuji hroznové víno nebo gnocchi," vyjmenovala rekvizitářka.

Pokud rekvizitářka připravuje málo rekvizit, stačí na přípravu hodina a půl, ale pokud je ve hře rekvizit mnoho, zabere jí příprava i přes tři hodiny.

„Nejlehčí pro mě byla asi hra Čarodějky ze Salemu. Bývají hry, kde je třeba jen deset věcí, ale jsou také na rekvizity hodně složité hry, jako jsou Zvonokosy nebo Obsluhoval jsem anglického krále. U druhé zmiňované hry jsem měla zapsané rekvizity na čtyřech papírech velikosti A4 po obou stranách, takže to jsem musela spoléhat hlavně na svou paměť," vzpomněla na náročnou práci Hana Kiková.

Po derniéře se rekvizity zařadí do skladu a tam čekají na další použití. V Horáckém divadle je několik skladů, ve kterých jsou schované například obrazy, nádobí, peřiny, flašky a další věci potřebné na představení.

Herečka v nouzi

Občas se něco nepovede podle představ. „Jedna herečka měla v představení noviny a z novin měla číst hodně těžký text z ekonomiky, ale jelikož si to všechno nemohla zapamatovat, tak měla v těch novinách napsané poznámky. A mně se jednou stalo, že jsem jí ty noviny zapomněla na jeviště nachystat. Takže jsem přiběhla k inspicientce a jenom jsem koukala na tu herečku, jak lapala po dechu, protože nemohla nic dělat. Po tom jsem se jí samozřejmě omluvila. V představení to nakonec nějak zahrála, ale bylo to pro ni těžké a pro mě také. To jsem byla tenkrát zpocená až za ušima," podělila se rekvizitářka o historku, kdy jí nebylo zrovna do zpěvu.

Hana Kiková si oblíbila muzikály a ráda vzpomíná například na velmi úspěšný muzikál Donaha!, který uved-
lo Horácké divadlo v sezoně 2006/2007. Práci rekvizitářky má ráda hlavně díky tomu, že je každé představení jiné, tím pro ni není stereotypní.

TOMÁŠ KUCEJ