„Zkusil jsem v životě psát mnohé – básničky, folkové písničky, povídky i romány. Ale vypadá to, že až nad fejetony jsem se skutečně našel,“ uvedl Salichov. První kniha fejetonů je prakticky rozebraná. Vycházejí mu průběžně v tisku, takže má vždy k dispozici bezprostřední ohlas.

„Lidé mě většinou chválí, což je pro mne povzbuzením do dalšího psaní. Musím mít ovšem nápad a inspiraci,“ dodal bývalý státní zástupce. Psát jen proto, aby byl každý týden fejeton v novinách, to se nevyplácí.

„Snažím se, aby se v dnešní zdivočelé době, jíž začíná vládnout hulvátství a sprostora, dostalo čtenářům vlídného pohlazení a důvodu k úsměvu. Lidé to potřebují, aby si zachovali duševní rovnováhu,“ zamyslel se fejetonista.

Poté, až kniha naplno spatří světlo světa, tak se chce jen nějaký čas kochat tím, jak se prodává. „Ale čtenáři mě budou nabádat dál, takže nakonec rád podlehnu,“ dodal Salichov.

Co však opět plánuje udělat, jsou čtení. Poznal totiž, jaký úspěch mají fejetony, když je čte herec Horáckého divadla Josef Kundera. „Dokáže psaný text svým podáním umocnit tak, že i já valím oči, jak pěkně jsem to napsal,“ dodal Salichov.

Dále má v šuplíku ještě pár věcí, které dosud neochutnaly tiskařskou černi, ale rád by je rovněž přivedl na svět. „Všechno ovšem záleží na zdraví. Není to totiž automatický dar, jak by si člověk myslel,“ dodal pro úplnost Salichov.