„Divadlo je od slova dívati se", říkával Alfréd Radok. A on se dívat uměl přes všechny životní peripetie, nebo možná právě díky nim se stal jedním z nejvýznamnějších českých a evropských režisérů druhé poloviny 20. století. Byl i spoluautorem Laterny magiky.

Alfréd Radok (19141976) byl pronásledován pro svůj židovský původ za nacismu i pro své názory za komunismu. V padesátých letech bylo v tehdejším Československu jediné divadlo, které bylo ochotno Radoka zaměstnat Vesnické divadlo. Zde setrval až do svého nástupu do Národního divadla (ND) v roce 1956, za takzvaného tání. V ND pak režíroval celou řadu představení, která zásadně ovlivnila, a to nejen českou kulturu šedesátých let.

Myšlenka vytvořit divadlo pro vesnici se objevila již na konci druhé světové války. Podle Jaroslava Pucherny a dalších spoluautorů bylo cílem vytvořit divadlo, které přiveze na venkov hodnotná představení, jimiž bude nejen bavit, ale i vychovávat. Mělo být zaměřeno nejen na dospělého diváka, ale i na nejmenší. Zajímavé je, že plán budoucího Vesnického divadla vznikl v redakci Zemědělských novin. Divadlo mělo navázat na tradiční česká kočující divadla, ale jak jinak i na sovětské Kolchozní divadlo.

Po roce 1945

V říjnu roku 1945 Vesnické divadlo pod patronací tehdejšího Ministerstva zemědělství skutečně vzniklo provozovatelem byl až do konce roku 1952 Jednotný svaz českých zemědělců. Divadlo smělo hrát jen v obcích do jednoho tisíce obyvatel, zájezdová činnost čítala dva dny v každé zájezdové obci, přičemž první večer se hrála činohra, druhý den odpoledne pohádka pro děti a večer opět činohra.

O divadelním životě po druhé světové válce, Radokových aktivitách v rámci Vesnického divadla a jeho nejvýznamnějších inscenacích, bude pondělní přednáška Reginy Havránkové Wuršerové, absolventky Gymnázia Jihlava a studentky divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přednáška v Městské knihovně Jihlava začne v 16.30.

PAVEL MORAVEC