Každý šicí stroj ze sbírky Miloše Pokorného z Brtnice je něčím zajímavý
Sbíráním a opravami ševcovských a šicích strojů se bavím asi deset let a dostal jsem se k tomu úplnou náhodou, zkrátka mě to velmi zajímalo. Jedná se o časově náročný koníček, kdy nejde jenom o sbírání, ale také o to, vrátit strojům původní vzhled a krásu. Velmi pečlivě si vybírám, co si pořídím.
Každý šicí stroj ze sbírky Miloše Pokorného z Brtnice je něčím zajímavý
Sbíráním a opravami ševcovských a šicích strojů se bavím asi deset let a dostal jsem se k tomu úplnou náhodou, zkrátka mě to velmi zajímalo. Jedná se o časově náročný koníček, kdy nejde jenom o sbírání, ale také o to, vrátit strojům původní vzhled a krásu. Velmi pečlivě si vybírám, co si pořídím.
Zdroj: Deník / Zuzana Musilová
Mou sbírku jsem umístil do bývalé sýpky v Brtnici, kde se nachází celkem 46 strojů. Z toho 21 je z továrny Singer, pak jsou tam většinou po dvou zastoupeny další značky. Nechybí ani stroj od firmy, která svého času byla největší v Evropě a dnes už ji nikdo moc nezná. Doma mám nyní tři kompletní stroje a fůru rozpracovaných. Doma si také nechávám ten nejstarší, co byl vyroben kolem roku 1870.
Zdroj: Deník / Zuzana Musilová
Ve výstavním prostoru najdete jednak větší ševcovské stroje na kůži a boty. I když je Brtnice známá kožedělným průmyslem, z Brtnice není ani jeden. Pak tam jsou menší šicí stroje, které se kdysi nacházely v každé domácnosti a mívaly je doma naše babičky a prababičky. Stroje se většinou vyráběly v Německu. Česká byla Minerva, i když i ta začínala ve Vídni, odkud se přesunula do Česka.
Zdroj: Deník / Zuzana Musilová
Každý kus, který v bývalé sýpce uvidíte, je něčím zvláštní, originální. Vybírám si stroje s datem výroby kolem roku 1900. Mají krásné vyřezávané dřevěné stoly a nádherné litinové provedení - zejména v secesním stylu. A protože jsem povoláním automechanik, dokážu ocenit i jejich mechaniku. Zaměřuji se také na ty, které nejsou ponorné a mají dřevěný sundavací kryt na hlavu stroje.
Zdroj: Deník / Zuzana Musilová
Moje sbírka je tvořená z kusů, které se mi podařilo zachránit před sešrotováním. Musel jsem jim věnovat hodiny a hodiny práce, než jsem je dal dohromady a vrátil jim ztracenou krásu. Někdy to nebylo jen tak. Některé se z nich se už téměř rozpadaly, musel jsem s nimi zacházet opatrně a balit do igelitu, abych si je vůbec mohl odvézt domů. Na jednom z těch horších jsem strávil dokonce sto hodin čisté práce, aby zase vypadal tak dobře jako před lety.
Zdroj: Deník / Zuzana Musilová
8
Tipy na kulturu
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
