Marek Řezáč řídí autobus s úsměvem
Cestující jihlavskou MHD Marka Řezáče zřejmě znají. Za volantem ho mohou potkávat už déle než deset let, nyní bude i učit v autoškole. Kromě toho jezdil i do zahraničí, jako předseda odborové organizace vyjednává o lepších podmínkách při řidiče, je členem dopravní komise města a také je nyní na pozici náhradníka pro jihlavské zastupitelstvo za KSČM. Nějaké své aktivity však bude muset omezit. „Času už není tolik, jako dříve,“ řekl.
Řada lidí zná čtyřiatřicetiletého Marka Řezáče proto, že bývá aktivní v diskuzích na sociálních sítích. „Občas mi někdo říká, že jsou věci, které bych neměl publikovat. Ale já si říkám, že jsme v demokratické době, tak se tak chovám. Daňoví poplatníci by měli vědět, co se děje za jejich peníze,“ je přesvědčený.
Pracovat jako řidič MHD mě baví, dělám to už od svých jednadvaceti let. Hned co to šlo, udělal jsem si řidičské oprávnění na autobus a šel jsem do Dopravního podniku města Jihlavy. Snažím se být bezkonfliktní a většinou se usmívat. To ale paradoxně někdy cestující se špatnou náladou naštve ještě více. Fotka je z Popic, kde teď bydlím.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Když jsem kandidoval za komunistickou stranu, zapojil jsem se i do oslav prvního máje na náměstí. Mám kamarády, co mají historická auta, tak jsme udělali menší výstavu. Byly tam škodovky, tatrovka, hasičská avie. Letos měla být výstava ještě o trochu větší, ale kvůli koronaviru z toho sešlo. Snad se to podaří napřesrok.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Přítelkyně maminka s přítelem mají statek, kde mají ovečky. Tahle byla zrovna taková opomíjená, tak jsme jí museli krmit sami. Každé tři hodiny dostala mléko, chodila za námi jako pejsek.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Byli jsme na Ukrajině, v Užhorodu a bylo to předloni okolo osmadvacátého října, zrovna probíhaly oslavy první republiky. Proto jsme položili květiny k Masarykově soše, byl jsem tam já a přítelkyně s rodinami a kolegy z práce. Byla to příjemná dovolená. Starší lidé na Ukrajině na Čechy s láskou vzpomínají, klidně by se připojili zpátky. Často se s námi i dokázali domluvit, protože poslouchali slovenské rádio.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Jsem milovníkem aut, sám mám forda a tak jsem byl na srazu této značky. Tam byl i tento mustang, se kterým jsem se projel. Děti za mnou nejsou moje, ale kamarádovi. Já jsem zatím bezdětný. (smích)
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Vedle mě je bratr Petr a cestující vzadu je nejlepší kamarád Lukáš Stehlík. Říkáme si trojnožka a rád na naše společné výlety vzpomínám.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Řízení mě baví, jezdím sice u dopravního podniku, ale bokem si přivydělávám u soukromníků na zájezdech. Tohle byla moje první zkušenost v Anglii, kde se jezdí v protisměru. Byli jsme tam na deset dní a bylo to super. Je to zpestření, ale nyní jsem už přes rok nikde nebyl.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Rád cestuji, tohle bylo v Německu na Orlím hnízdě. Tehdy jsem si dálkově dodělával maturitu na Trivisu a byla možnost jet na zájezd. Vzal jsem s sebou kolegu z práce, patří k mým nejlepším kamarádům, je vidět na fotce. Na Orlím hnízdě jsem byl asi popáté a rád se tam vždy vracím.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Byl jsem i v Rakousku na Hochalpenstrasse. Už je to pět let, bylo to super období, byl jsem svobodný a nezadaný, tak jsem nechtěl sedět doma. Přivydělal jsem si a podíval s na zajímavá místa. Na dálnici je řízení nudné, ale serpentiny v horách mě bavily.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
S přáteli Mírou Zimolou, jeho ženou, Františkem Otou a mojí přítelkyní. Byli jsme na Slovensku, kde vyvěral minerální pramen. Udělali jsme si tam cestou na Ukrajinu pauzu.
Zdroj: archiv Marka Řezáče
Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
