Předchozí
1 z 5
Další

Doma mám 170 pohlednic

O postcrossingu jsem se dozvěděla od své čtrnáctileté neteře, která se mu věnuje. Odjakživa jsem ráda posílala pohlednice ze zahraničních výletů a samozřejmě ráda pohlednice dostávám. Ale moji známí buď nikam nejezdí, nebo nejsou zvyklí pohledy posílat. Po narození syna se moje výlety do zahraničí trochu omezily a já už jsem neměla možnost posílat tolik pozdravů. Proto mě myšlenka postcrossingu tak nadchla. Je to vynikající příležitost dozvědět se zajímavosti nejen o známých turistických destinacích v zahraničí, ale i o úplně neznámých maličkých městech a vesničkách, ze kterých mi pohledy chodí.

FOTO 1.

Účet na webu postcrossing.com jsem si založila v létě 2018. Vyplnila jsem jen základní údaje a ze začátku posílala pár pohlednic měsíčně. Přes zimu na to mám více času, protože bývám více doma. Ale třeba loni v létě jsem ani neměla účet aktivní, i taková možnost se dá nastavit. Často jsem pobývala mimo Jihlavu a přijaté pohlednice bych nezaregistrovala včas. Další pohled může člověk poslat, až když je odeslaná pohlednice zaregistrovaná příjemcem. Počet možných poslaných pohlednic se pravidelně zvyšuje. Ze začátku jsem jich mohla poslat pět najednou, teď i dvanáct. Počet cestujících pohlednic je ale vždy různý, do Německa se totiž pohlednice dostane rychleji než do Japonska. Když pošlu svých dvanáct pohlednic, systém vygeneruje dalším dvanácti náhodným lidem moji adresu, a tak pořád dokola.

FOTO 2.

V současnosti mám přibližně 170 pohledů přijatých a skoro stejné množství odeslaných. Tento počet je vždy přibližně stejný, za každou odeslanou pohlednici máte nárok dostat další. Smutné potom je, když pohlednice k příjemci vůbec nedorazí, ztratí se cestou, anebo ji příjemce nezaregistruje. Já mám teď například tři pohlednice, které jsou na cestě už skoro rok. Asi se ztratily a nejsou zaregistrované. Myslím, že už se nikdy nenajdou. Ale jednou se mi stalo, že pohlednice byla na cestě velmi dlouho, přitom jsem ji posílala jenom do Evropy. Nakonec mi paní asi půl roce napsala, že jí můj pohled spadl za ledničku, kam obyčejně přijaté pohlednice ukládá. A našla ho právě po půl roce při úklidu.

FOTO 3.

Vyloženě kuriózní pohlednice ke mně nedorazila. Většinou dostávám klasické turistické pohlednice, pohlednice se zvířaty, případně vlastnoručně vyrobené. Mnoho uživatelů má na svých profilech napsané preference, jaké pohlednice rádi dostávají. Někdy jsou to opravdu dlouhé seznamy uměleckých děl, celebrit a podobně. A přestože jsou tyto seznamy dlouhé, je těžké se trefit, neboť takové pohlednice prostě jen těžko seženu. Ale ráda vyhovím přáním ostatních, pokud je to v mých silách. Často lidé chtějí Krtečka od Zdeňka Milera, které není problém sehnat.

FOTO 4.

Ze začátku jsem kupovala a posílala jen turistické jihlavské pohlednice, ale teď si nejrůznější druhy objednávám i na internetu. I já jsem na svém totiž upřesnila, které pohlednice upřednostňuji nebo které se mi líbí více. Nejvíc mě potěší takové, na nichž je napsáno více textu a ne například jen Happy Postcrossing. I na základě postcrossingu mě začaly lákat východní země, jako je Čína, Japonsko a podobně. Tak jsem vždy ráda, když přijde pohled od někoho z těchto končin. Na celém světě má asi osm set tisíc příznivců. Celý projekt založil v roce 2005 Portugalec Paulo Magalhãesen, který byl nadšenec do všeho okolo pošty.

FOTO 5.