Zdroj: archiv Markéty Báťové
Moje rodina. I když venku panuje zmatek a chaos, rodina je to, co je pro mne nejdůležitější na světě. Udává v tom zmatku jistý řád a stabilitu. Nerada ji opouštím a vždycky se domů hrozně ráda vracím. Pokaždé mě tam vítají dvě malé rozesmáté děti a milující muž. Co víc si přát.
Zdroj: archiv Markéty Báťové
Benefici „Přijďte na koncert, pomůžete“ pořádám spolu s Víťou Schrekem, který se tento rok stal hejtmanem Vysočiny. Na fotce jsou ještě primátorka Jihlavy Karolína Koubová a Míra Třetina, což je muzikant a hokejista. Jedná se o koncert, díky kterému pomáháme potřebným z okolí Jihlavy. Tento rok bohužel kvůli koronaviru poprvé po devatenácti letech nebyl. Věřím, že k nám bude příští rok přátelštější, a že snad budeme touto cestou opět moci pomáhat. Protože někomu pomoci je pro mne jako lék, který uzdravuje duši. Dělat radost, to je to, co pro mne má hluboký životní smysl.
Zdroj: archiv Markéty Báťové
Jsem redaktorkou Hitrádia Vysočina a jsem velmi spokojená. Dá se říct, že jsem se hledala, až jsem se našla. Redaktorkou jsem se stala před pár lety. Vypracovala jsem se z pozice asistentky, která hlásila pouze dopravu a sem tam nějakou lokální zprávičku. Žádné vzdělání v oboru nemám, prostě mě to táhlo k médiím, tak jsem to zkoušela touto cestou. A vyšlo to. Maximálně mě tato práce naplňuje, i když to znamená velkou zodpovědnost. Stačí napsat jedno špatné slovo a je průšvih.
Zdroj: archiv Markéty Báťové
Nejsem ale jen redaktorka. V době druhé rodičovské mě to lákalo i za hlavní moderátorský mikrofon. A protože jsem měla štěstí, vyšlo i tohle. O víkendu mě tak můžete slyšet z éteru coby moderátorku a přes týden sedím v kanceláři redakce a tvořím pro vás zprávy. Sem tam, když bylo ještě na světě tak nějak normálně, moderovala jsem různé akce. Tomu je teď bohužel konec. Snad jen na chvíli.
Zdroj: archiv Markéty Báťové
Mým oblíbeným citátem je tento od britského filosofa, mystika a cestovatele: "Je pravdou, že člověk se učí zklamáním a vyvíjí utrpením. Proč ale zapomínat, že také roste radostí a krásou."
Zdroj: archiv Markéty Báťové
Dříve jsme jezdili po různých domovech, kde jsme klientům a pacientům hráli. Bylo to vždycky krásný a dojemný. I to mi chybí. Ale nedá se nic dělat. Musíme respektovat nařízení vlády a snad se brzy dočkáme času, kdy budeme moci opět touto formou dělat radost lidem, kteří v životě neměli tolik štěstí.