Předchozí
1 z 9
Další

Markéta Křížová.Zdroj: archiv Markéty Křížové

Můj největší koníček je focení a specializuji se na to hokejové. Fotím takhle už dva a půl roku pro jihlavskou Duklu, Havlíčkův Brod a nově i pro Třebíč. K hokeji mě to táhlo vždy, ale jen pasivně, ani neumím moc bruslit (smích). Když Dukla postoupila do extraligy v roce 2017, začala jsem chodit na zápasy jako fanoušek. Zpětně si uvědomuji, že dárek k patnáctým narozeninám v podobě focení jednoho utkání byl obrovským odrazovým můstkem pro moji zálibu. Fotím hlavně pro radost a za fotky dostávám pouze symbolickou částku, peníze zatím neberu jako prioritu.

1. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

Můj první zápas v Jihlavě v roli fotografky byl proti brněnské Kometě před vyprodaným stadionem. Pamatuji si, že jsem byla hodně nervózní, ale fotky se nějakým způsobem zdařily a zaujaly. V té době jsem tam měla být pouze jako doplňující fotograf a užívala jsem si tak skvělou atmosféru vyhraného utkání.

2. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

Nerada se fotím, a tak říkám, že bych měla zůstat radši za svým přístrojem. Tady je se mnou Nicolas Werbik, který mi přeje za celou Duklu k narozeninám. S ním mám spoustu zážitků, pořád dělal nějaké legrácky. Zrovna jeho odchod z klubu byl pro mě hodně těžký, navíc i pro něj neplánovaný. Měli jsme už tradiční rituál, kdy na mě ke konci zápasu dělal vtipné obličeje. Snažím se ho navštěvovat i v extralize. Sám říká, že na působení v Dukle rád vzpomíná a byl tady spokojený. Fotka taky hezky zobrazuje, jak ke mně kluby přistupují. Jsou vděční za každou mou fotku a já zase za to, že pro ně můžu fotit. Mojí motivací je velká zpětná vazba, ať přímo od klubu, redakce, hráčů nebo fanoušků. Díky ní vím, že to, co dělám, má smysl.

3. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

Focení není jen o stání u mantinelu, jak je zrovna tady vidět. Předchází tomu příprava, poté i hodiny strávené u počítače úpravou. Vedle mě je Alena Zapletalová, fotografka hokejové Olomouce. Právě ona mě přivedla k hokejovému focení, jak lépe fotit a moc mi pomohla se postupně zdokonalovat. Staly jsme se velkými kamarádkami a i teď jsem ráda za její upřímné připomínky ohledně focení. Rady, které dostávám od profesionálních fotografů neberu jako něco špatného, ba naopak se z nich snažím co nejvíce ponaučit.

4. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

Fotka s Davidem Michálkem, který je zarytý Broďák, ale poslední dva roky hájí barvy Třebíče. Po zápase se vždy spolu vyfotíme, stala se z toho už taková tradice. V srpnu jsem dostala nabídku od tamější redakce, jestli pro ně nechci fotit nastálo. Nejdříve jsem je musela odmítnout s tím, že nechci přijít o zápasy Dukly a Brodu, ale právě díky skvělé redakci jsem nakonec souhlasila, že jim vypomůžu. Aktuálně je spolupráce přerušena. Když se hraje derby mezi kluby, které fotím, jednoduše si přeji, aby vyhrál ten zdatnější. Nejlepší variantou je pro mě remíza, nájezdy už jsou otázkou štěstí.

5. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

Letos v srpnu jsem se zúčastnila Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě, kterou za skupinu foto vedl fotograf Deníku Jarda Loskot. Podívali jsme se na záchrannou stanici v Pavlově, zrovna tady fotím malého netopýra ušatého. Letní škola trvala týden, kdy jsem si mohla vyzkoušet focení něčeho úplně jiného (samozřejmě jsme si šli na chvíli zafotit i hokejový trénink). Zkusila jsem si spoustu nových fotografických technik a dozvěděla se, jaká témata se dají fotit. Ale z časových důvodů teď nic jiného než hokej fotit nestíhám.

6. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

Skloubit hokejové focení s gymnáziem je trochu těžší, než by se mohlo na první pohled zdát. Holky mě v tomhle ale strašně podporují. Bez nich bych určitě takhle v pohodě gymnázium nezvládala. Jsme opravdu super parta, i přestože v prváku jsme se vůbec neznaly, jelikož pocházíme každá odjinud. Ale tak dlouho jsme se hledaly, až jsme se našly. Já se je snažím zapojovat trochu do mého koníčku a třeba na oplátku zvát na hokej.

7. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

V Havlíčkově Brodě fotím hlavně mládež. Zakládám si na momentkách, které vtáhnou do hry. Při kolektivním sportu jsou nejdůležitější hlavně zachycené emoce a to obzvlášť u mládežnických kategorií. Zápasů mám za dva a půl roku nafoceno velké množství, ale v této sezoně je to přece jen jiné. Jako fotograf nevím, jestli tento týden jsem na zimáku naposledy nebo kdy se vůbec bude hrát příště. O to více se snažím si utkání užít. Běžně nafotím kolem čtyř set až tisíce snímků za zápas. U mládeže se snažím, aby fotku z utkání měl každý hráč. Mladší kluci jsou zvyklí mě kontaktovat na sociálních sítích, kde dávám fotky do sdíleného úložiště a mohou si je tak stáhnout hned v plné kvalitě, výběr poskytuji i na web klubu. Občas si zafotím i pro Juniorský hokej například reprezentaci dvacítek nebo mladší a starší žáky v Brodě i Jihlavě.

8. FotoZdroj: archiv Markéty Křížové

Někdy stihnu za den i dva zápasy, občas dokonce čtyři. Tohle je fotka, která krásně vystihuje situaci – rozhodčí signalizuje gól a hráči se radují. Momentky jsou ale hodně o náhodě a štěstí – stoupnout si o dva metry doleva nebo doprava, fotka bude vypadat úplně jinak a třeba se ani nepovede. Ne vždy to jde, ale snažím se z každého zápasu přinést něco, co divák na tribuně nebo z televize neuvidí. Na moji výslednou práci si můžete udělat názor sami.