Předchozí
1 z 5
Další

Pracuji ve firmě v Telči, ve svém volném čase se věnuji řadě koníčků. Už čtvrtým rokem mám na Facebooku stránku Letecká fotografie Vysočina, kde ukazuji lidem fotky z dronu. Zachycuji hlavně místa z Jihlavska a z Vysočiny, fotil jsem ale i v Rostocku v Německu. Chtěl jsem si dron vzít i na Srí Lanku, kde jsme byli loni v prosinci na tři týdny na dovolené. Jenže tam jsou po teroristických útocích drony zakázané úplně. Moc mě mrzelo, že jsem všechny ty krásné záběry z hor, od moře i z památek mohl fotit jenom ze země.

FOTO 1.Zdroj: archiv Matěje Hinka

I v Česku si musíte dávat dobrý pozor, co, kde a jak fotíte. Abyste se nedostali do konfliktu se zákonem, pravidla jsou přísná. Snažil jsem se zachytit opravu Velkého Pařezitého rybníka u Řásné. Několik sérií fotek, jak ho ochránci přírody vypustili, opravili a znovu napustili. Zajímavé bylo, když část rybníka zarostla a vypadala jako fotbalové hřiště nebo golfový green. Věnuji se i aktuální kůrovcové kalamitě. Naposledy jsem zaznamenal situaci na Jelení hoře u Hodic. Na podzim jsem se zapojil do akce Jen sdílet nestačí. Ta se zaměřuje na obnovu lesů, snaží se hlavně v Třešti a okolí dostat dobrovolníky do lesů. Aby pomohli se sázením stromků.

FOTO 2.Zdroj: archiv Matěje Hinka

Dron je můj oblíbený koníček, ale vymyslel jsem si další. Nyní chceme spolu s kamarádem Viktorem Štěpánkem představit novinku z Číny, která se objevila loni. Jsou to malí roboti. Jde o podobnou zábavu jako laser game nebo paintball. Lidé si dopřejí zážitek s inteligentními a programovatelnými robůtky. Dají se s nimi jezdit závody v rozkládací aréně, která se dá dovézt na jakoukoli akci. Nebo spolu mohou bojovat jako v počítačové hře, mají určitý počet životů. Časem máme v plánu udělat kamennou arénu s barem a zázemím.

FOTO 3.Zdroj: archiv Matěje Hinka

Mojí srdeční záležitostí je už odmala sklo, obdivuji českou sklářskou tradici. Když bourali sklárny v Dobroníně, vyrazil jsem tam na poslední exkurzi. Ten pohled na zbytky vyrabované továrny mi trhal srdce. Sklo je mi bližší i díky mé přítelkyni, malířce skla. Loni přišla s nápadem udělat si dílnu a malovat doma. Nebyl jsem vůbec proti. Ona maluje a stará se o maximální kvalitu zboží. Já mám na starost zákazníky. Chtěli bychom časem prostory zvětšit. Se sklem je potíž, že jde o nejistý byznys. Sklárny končí, propouští se, zvlášť teď na ně dopadla krize spojená s nemocí covid-19. Ale šikovných malířek skla je málo a v dobách rozkvětu jsou žádané.

FOTO 4.Zdroj: archiv Matěje Hinka

Aby toho nebylo málo, loni jsme se pustili i do další aktivity. Naskytla se totiž možnost koupit dámské posilovací stroje. Prostory pro malou dámskou posilovnu jsme našli ve fotbalové hospůdce na hřišti. Tam už shodou okolností naše rodina působila před patnácti lety. Část prostoru jsme proměnili ve fitness a část pořád zůstala jako hospoda. Ta je v provozu hlavně během fotbalových zápasů a sportovních turnajů. Vymysleli jsme název Posilka. Můžete tam jak posilovat, tak se posilnit pivem. Je to takový princip nekonečna. S Posilkou hodně vypomáhá rodina. Vše se daří hlavně díky přítelkyni, bez ní bych se mohl tolika koníčkům věnovat jen těžko.

FOTO 5.Zdroj: archiv Matěje Hinka