Patrik Priesol držel palec na pulsu světových dějin

 „Do Jihlavy jsem přišel za studiemi a můj spolužák Jenda Roháček mě vzal v roce 2001 poprvé na Duklu. Byl jsem ohromen a vždycky mě přitahoval kotel, kam jsem se dostával. Později jsem tady pomáhal tvořit scénu a díky svému silnému hlasu jsem předříkával kotli, byl jsem jeho tvář. V poslední době jsem se z fanouška stal předsedou dozorčí rady, což se napojilo na mojí politickou aktivitu. Znám prostředí, dcera dělá krasobruslení a na stadionu jsem často, byla to logická volba. Jsem Duklák tělem i duší a jsem rád, že takto mohu Dukle třeba i pomoct.“

Zdroj: archiv Patrika Priesola

„Minulý tok jsme se v komunálních volbách spojili se TOP09 a Piráty. Pravolevé rozdělení politického spektra je přežitek, základy našich aktivit stojí na liberálním základu. Všichni máme zájem pracovat pro město, na programu jsme se shodli a potom to už šlo samo. Přišli jsme s novou politikou na jihlavský magistrát, kam jsme se snažili dostat skutečné odborníky. To jsme potvrdili a byli jsme za to velmi rádi. Zelení se po určité odmlce vrátili na jihlavskou radnici, ale myslím si, že k Jihlavě zelená politika vždy patřila. Jsme ve městě, kde je důležité se věnovat životnímu prostředí. Je tady pár restů.“

Zdroj: Deník / Martin Singr

„Do Jihlavy jsem přišel v roce 2000 jako student sociální práce. Tehdy jsem se vrátil z USA a jihlavská VOŠ mi na internetu vyskočila jako první, což mě překvapilo. Přijel jsem na přijímací zkoušky, zůstal jsem tady dvacet let a myslím, že tu zůstanu až do konce svých pracovních dní. Vyučuji tady sociální projekty, které realizujeme ve městě, v kraji Vysočina i mimo kraj.“

Zdroj: archiv Patrika Priesola

„Od roku 2001 jsem se začal věnovat romským dětem, které žily na Horním Kosově a pak vznikala lokalita Havaj na Žižkově ulici. Po ukončení studia jsem začal učit v přípravné třídě na Horním Kosově, kde jsem učil asi jedenáct let. Letos v září jsem se k romským dětem vrátil do přípravné třídy ZŠ Jungmannova. Je to specifická práce plná radosti a legrace, alespoň pro mě. Dělali jsme i další aktivity a ta práce měla smysl, spoustu dětem vyplnila jejich volný čas kvalitně. Dělá mi radost, že řada z těch kluků má nyní své firmy, jsou dobří tátové. I když samozřejmě ne všichni.“

Zdroj: archiv Patrika Priesola

„Cítil jsem, že potřebuji změnu a zrovna začínala uprchlická krize, tak jsem začal pracovat jako sociální pracovník v Zastávce u Brna, což bylo přijímací středisko pro uprchlíky. Dostal jsem poté možnost jít do zahraničí jako expert za Českou republiku. Mám zkušenost z hot spotu pro uprchlíky v nárazníkových zónách Evropy, byl jsem na řeckém ostrově a pracoval jsem tam jako manažer uprchlického tábora. Bylo to zajímavé, ale velmi stresující prostředí. Chvíli jsem držel palec na pulsu dějin.
Spousta věcí, která šla u nás v médiích, byla úplně jinak. Často jsme tam naráželi na skutečně prchající rodiny, které ztratili své členy, byly v hrozné situaci bez finančních prostředků odkázáni na pomoc Evropské unie. Pak pro mě bylo těžké vidět, že tady se udělal jiný obraz lidí, kteří přišli urvat z unie finanční prostředky a nikoho nezajímal důvod, proč prchají.“

Zdroj: archiv Patrika Priesola

„Snažím se žít ekologicky. Vždy, když letím, myslím na uhlíkovou stopu. Je třeba chovat se k přírodě co nejvíce zodpovědně – snažíme se třídit a předcházet vzniku odpadu, také šetřit vodou a podporujeme cirkulární ekonomiku. Nesnažíme se mít za každou cenu nové věci ale využívat ty, co už někdo nepotřebuje. Myslím, že Jihlava je v tomto velmi osvícená a my jako zelení se o to ještě více snažíme. Zodpovědně se tu nakládá s vodou, druhá věc je umět pracovat s dešťovou vodou. Třídění odpadů je dobré, ale pořád je tu velká výzva a to je předcházení vzniku odpadů. To je v západní Evropě lekce číslo jedna. Můj velký sen je, aby Jihlava používala energii bez uhlí, co nejvíce utlumovat fosilní paliva. Jsem přesvědčen, že neumíme využít jejich skutečnou hodnotu, kterou mají.“

Zdroj: archiv Patrika Priesola

„Viděl jsem článek, že díky včelaření děti dobře chápou souvislosti v přírodě. Se svými syny a dcerou tak máme dvě včelstva a pozorujeme přírodu skrze život včely. Kluci se ptají, jestli včely dorazí až sem, sledují co kvete a jsou z toho i různé medové dobroty od medu pro děti až po medovinu pro tátu. To je obrovská vášeň, která člověku taky pěkně naplňuje život. Jsem ale silně alergický a tak každé žihadlo doslova prožiji.“

Zdroj: archiv Patrika Priesola

„Mám rád prázdninový život, takže během nich s dětmi hodně cestuji. Snažíme se navštěvovat nová místa – někdy moře, někdy hory a baví mě občas vzít do ruky foťák a nafotit věci tak, jak je vidím já. Se sportem jsem praštil ve chvíli, kdy jsem se dostal přes 120 kilo váhy. Už je to pro mě nebezpečné. Ale když přijde nová, zajímavá aktivita, snažím se upravit program, abych se mohl zapojit.“

Zdroj: archiv Patrika Priesola