Předchozí
1 z 6
Další

Potápění je láska na celý život, říká Richard Gardlo z Jihlavy

Už odmalička mě zajímalo potápění a všechno kolem vody. Ve třinácti letech mě otec přihlásil do SVAZARMu, kde jsem chodil do potápěčského kroužku. V osmnácti už jsem měl potápěčský průkaz. Z koníčka se postupem času stalo moje hlavní zaměstnání. Původně jsem provozoval autoservis na točně, kde byl vedle autodílů i koutek s potápěním. Ve volném časem jsem se vzdělával a absolvoval instruktorské kurzy, až jsem dosáhl nejvyšší možné kvalifikace.

FOTO 1.Zdroj: Archiv Richarda Gardla

Potápění postupně začalo být rovnocenné autoservisu. Nakonec jsem se rozhodl, že autoservis přenechám zaměstnancům a v roce 2012 jsem otevřel prodejnu s potřebami pro potápěče, která tady v Jihlavě chyběla. O nějaké dva roky později jsme nabídku rozšířili o bezbariérový bazén se slanou vodou. Plavou tu hlavně malé děti, ale využívají ho také handicapovaní, důchodci, těhotné ženy a cvičí se tu i aqua aerobic. Bazén je unikátní v tom, že slouží i pro základní potápěčský výcvik. Má zakrytou hloubku tři metry dvacet a když je třeba, tak se přizpůsobí.

FOTO 2.Zdroj: Archiv Richarda Gardla

Málokdo to ví, ale založili jsme v Jihlavě jedinou českou potápěčskou školu, která je i mezinárodně registrovaná. Instruktory máme po celé republice i v zahraničí a vydáváme výukové materiály. Potápěčské výcviky zakončujeme v lomu v Horní Cerekvi, kde mají základnu kolegové z Pelhřimova. Bohužel, podmínky pro potápění jsou tam čím dál horší. Lom byl luxusní, s nádhernou čistou vodou, a kvůli koupání a suchu už není. Zatímco jindy bylo pár dní v roce, kdy byla voda kalná, tak nyní je pár dní v roce, kdy je voda čistá. Jezdíme i po všech možných lomech a přehradách v Česku.

FOTO 3.Zdroj: Archiv Richarda Gardla

Několikrát do roka jezdím jako instruktor i do zahraničí. Hlavně do zemí kolem Středozemního moře, ale mířím i do vzdálenějších míst, třeba do Indonésie. Nejčastěji jsme se potápěli v Chorvatsku. Specialitou jsou vraky, z těchto výprav máme videa, spolupracovali jsme díky tomu několikrát s televizí. Máme za sebou prvoponory u vraků, kde kromě vojáků nikdo z běžných lidí nebyl. To byl třeba rakouskouherský křižník, který šel ke dnu krátce po ukončení první světové války.

FOTO 4.Zdroj: Archiv Richarda Gardla

Než jsme podnikli naši expedici, odborníci tápali, jestli důvodem potopení byla diverzní akce, nebo přetížení. Naložili do něj munici, chtěli se dostat do Francie a on se po cestě potopil. Další zajímavostí je letadlo Boeing B-17 na ostrově Lis na chorvatském pobřeží. To je jedno ze dvou letadel, která leží na dně a jsou téměř neporušená. Jedná se o opravdovou raritu. Letadlo se většinou při pádu do vody rozlomí nebo roztříští. Jinak mluvíme o složitých ponorech, kdy jdeme do hloubek přes 70 metrů.

FOTO 5.Zdroj: Archiv Richarda Gardla

Líbilo se nám i na Bali v Indonésii, kde jsme byli už podruhé a kam se jezdí za rybami a parybami, jako jsou měsíčníci, rejnoci, žraloci. Dovolenou, kdy bychom vyrazili s manželkou a dětmi k moři, vlastně neznám řadu let, profesionálním instruktorem jsem od roku 2000. Potápění mě stále baví, i když někdy má toho člověk už po pracovní stránce dost. Ale kdykoli se utrhnu a můžu se jít potopit jenom sám za sebe a nemám o nikoho starost, pořád si to užívám. Je to láska na celý život.

FOTO 6.Zdroj: Archiv Richarda Gardla