Předchozí
1 z 6
Další

Potápění je láska na celý život, říká Richard Gardlo z Jihlavy

Už odmalička mě zajímalo potápění a všechno kolem vody. Ve třinácti letech mě otec přihlásil do SVAZARMu, kde jsem chodil do potápěčského kroužku. V osmnácti už jsem měl potápěčský průkaz. Z koníčka se postupem času stalo moje hlavní zaměstnání. Původně jsem provozoval autoservis na točně, kde byl vedle autodílů i koutek s potápěním. Ve volném časem jsem se vzdělával a absolvoval instruktorské kurzy, až jsem dosáhl nejvyšší možné kvalifikace.

FOTO 1.

Potápění postupně začalo být rovnocenné autoservisu. Nakonec jsem se rozhodl, že autoservis přenechám zaměstnancům a v roce 2012 jsem otevřel prodejnu s potřebami pro potápěče, která tady v Jihlavě chyběla. O nějaké dva roky později jsme nabídku rozšířili o bezbariérový bazén se slanou vodou. Plavou tu hlavně malé děti, ale využívají ho také handicapovaní, důchodci, těhotné ženy a cvičí se tu i aqua aerobic. Bazén je unikátní v tom, že slouží i pro základní potápěčský výcvik. Má zakrytou hloubku tři metry dvacet a když je třeba, tak se přizpůsobí.

FOTO 2.

Málokdo to ví, ale založili jsme v Jihlavě jedinou českou potápěčskou školu, která je i mezinárodně registrovaná. Instruktory máme po celé republice i v zahraničí a vydáváme výukové materiály. Potápěčské výcviky zakončujeme v lomu v Horní Cerekvi, kde mají základnu kolegové z Pelhřimova. Bohužel, podmínky pro potápění jsou tam čím dál horší. Lom byl luxusní, s nádhernou čistou vodou, a kvůli koupání a suchu už není. Zatímco jindy bylo pár dní v roce, kdy byla voda kalná, tak nyní je pár dní v roce, kdy je voda čistá. Jezdíme i po všech možných lomech a přehradách v Česku.

FOTO 3.

Několikrát do roka jezdím jako instruktor i do zahraničí. Hlavně do zemí kolem Středozemního moře, ale mířím i do vzdálenějších míst, třeba do Indonésie. Nejčastěji jsme se potápěli v Chorvatsku. Specialitou jsou vraky, z těchto výprav máme videa, spolupracovali jsme díky tomu několikrát s televizí. Máme za sebou prvoponory u vraků, kde kromě vojáků nikdo z běžných lidí nebyl. To byl třeba rakouskouherský křižník, který šel ke dnu krátce po ukončení první světové války.

FOTO 4.

Než jsme podnikli naši expedici, odborníci tápali, jestli důvodem potopení byla diverzní akce, nebo přetížení. Naložili do něj munici, chtěli se dostat do Francie a on se po cestě potopil. Další zajímavostí je letadlo Boeing B-17 na ostrově Lis na chorvatském pobřeží. To je jedno ze dvou letadel, která leží na dně a jsou téměř neporušená. Jedná se o opravdovou raritu. Letadlo se většinou při pádu do vody rozlomí nebo roztříští. Jinak mluvíme o složitých ponorech, kdy jdeme do hloubek přes 70 metrů.

FOTO 5.

Líbilo se nám i na Bali v Indonésii, kde jsme byli už podruhé a kam se jezdí za rybami a parybami, jako jsou měsíčníci, rejnoci, žraloci. Dovolenou, kdy bychom vyrazili s manželkou a dětmi k moři, vlastně neznám řadu let, profesionálním instruktorem jsem od roku 2000. Potápění mě stále baví, i když někdy má toho člověk už po pracovní stránce dost. Ale kdykoli se utrhnu a můžu se jít potopit jenom sám za sebe a nemám o nikoho starost, pořád si to užívám. Je to láska na celý život.

FOTO 6.