Vyhovuje mi podnebí savany, kde se dá bez hnutí ležet dlouhé hodiny v trávě a vychutnávat sluneční paprsky bez obav o načechranou hřívu.
Přesto dnes říkám, konečně zapršelo!

Říkám to já, moje sousedka i promáčená poštovní doručovatelka. Vzpomínáme přitom na všechny ty rostlinky, které neuschnou, na prach, který zmizel z ulic a na ryby v řekách, kterým se bude o něco lépe proplouvat mělčinou.

Jediný, kdo nemyslí na zemědělce a další osudové záležitosti, které nám vzdělání vtlouklo do hlavy, je šestiletý Péťa. Zuřivě lomcuje s maminkou a dokola opakuje, že chce jít na hřiště.

Jemu jsou totiž obiloviny ukradené. Má metafora se lvem náhle postrádá smysl. Sebralo mi ho šestileté dítě. Jako jediné totiž řeklo bez okolků svatou pravdu, kterou mám poslední tři dny na jazyku. Ten slejvák mi leze krkem! A čert vzal obiloviny.