Snaha ODS o ideovou čistotu svých organizací na českomoravském venkově ale vyznívá rozpačitě. Oprášení pozapomenuté myšlenky, že reprezentanti ODS v komunální politice nesmějí spolupracovat s reprezentanty KSČM, zatím v praxi selhává, ale ve světě, kde je příměr s blízkou košilí a vzdáleným kabátem už dávno normou, lze jen těžko čekat něco jiného.
Zato se máme šanci dozvědět některé docela zajímavé „perly“. Jedna z nich zní asi tak, že se prý komunální politika nedá dělat jako politika celostátní. Že v regionech musí všichni spolupracovat se všemi. Prý pro blaho obyčejných lidí. Tak to říkají ti, kteří dostali ve volbách hlasy a po volbách nějaké ty posty a funkce. Proč ale tedy politicky ambiciózní lidé v regionech vůbec do (jakýchkoliv) politických stran vstupují? Proč před volbami sestavují stranické kandidátky a při každé výhodné příležitosti se odvolávají na své celostátní lídry?
Odpověď je docela jednoduchá. Díky stranické legitimaci, pakliže oni ambiciózní vsadí na správnou kartu, mají větší šanci se do politiky a následně k moci, vlivu a penězům dostat. A mnozí z nich, jak ostatně praxe a zkušenosti potvrzují, berou komunální začátky právě jako odrazový můstek ke kariéře podstatně významnější. A postům vlivnějším. I lépe placeným.
Situace, kterou se teď zabývají v Polné, má přece řešení zcela jednoduché a ideovou očistu zcela zaručující. Modrý místostarosta Jaroslav Sobotka může přece opustit radniční kancelář, stranickou myšlenku na ideovou čistotu tak prostě naplnit a v ODS dál zůstat. Protože ale nejde ani tak o ideovou čistotu jako o tu kancelář, tak se nad problémem mudruje a rozumuje a veřejnosti vykládají pohádky o myšlenkách na blaho obyčejných lidí.
V pražských kancelářích ODS dobře vědí, že se jejich lidé musí v komunálních funkcích taky nějak existenčně zajistit. Proto nemůže být výsledkem nic jiného než nažraný pes a celá koza.
