Ale dost legrace. O tom, že zdravotnictví potřebuje peníze, se toho už napovídalo mnoho. Všichni jsme si taky mohli všimnout, že debaty na toto téma zpravidla utichnou ve chvíli, kdy někdo zasvěcený poukáže na to, že v systému je peněz dost, důležité ovšem je zabránit divokému úniku miliard.

Ještěže tady máme toho pacienta. Obzvlášť když se ho nikdo nebude na nic ptát. Zaplať a mlč!

Rychle nám ty poplatky tak nějak dospěly a zevšedněly. Původně si říkaly regulační. Pamatujete, jak jejich otcové nápad zdůvodňovali? Že prý moc chodíme po doktorech, čemuž je nutno udělat jednou pro vždy přítrž.

Uplynulo pár let a dnešní šéf zdravotnictví přichází s vlastním nápadem a vůbec mu nevadí, že jde zcela proti smyslu původních záměrů. A lidem je to už snad i celkem jedno. Hovořím o poplatku za povinnou návštěvu praktického lékaře, když potřebuji specialistu. Postupně se mi zhoršuje zrak, kvůli novým brýlím půjdu na oční, ne nikam jinam, ale podle Hegerových představ o úsporách musím nechat vydělat nějakou tu korunu i chudákovi praktikovi.

Škoda že to ministr nestihl. Mohli jsme tady mít unikátní Hegerův aprílový poplatek antiregulační.