Tedy mohla by být, pokud aktéři vezmou problém za správný konec a půjdou po jeho podstatě. A poučná může být nejen pro Planderské, ale i pro obyvatele dalších obcí, kde se mohou s podobnou situací setkat. A nemusí jít za každou cenu o bioplynku, neboť reakce a protireakce z Plander oživují vzpomínky na doby, kdy se před lety začínalo hovořit o výstavbě větrných elektráren a po jejich zavržení pro změnu o budování elektráren fotovoltaických. Boomu větrníků se český venkov ubránil, solární parky naopak krajinu doslova zaplavily.

S nápady na vybudování něčeho, co tady zatím nebylo a co by rozkvětu toho či onoho koutu země prý prospělo, přicházejí zpravidla výřeční chlapíci, kteří moc dobře vědí, jak si vytipovaného starostu či starostku rychle naklonit. To jsou ti pověstní lobbisté, zástupci nadnárodních investičních společností či developeři, o nichž si nezřídka tady na venkově myslíme, že žijí pouze v Praze či v Bruselu. Jejich mottem je šíření dobra, pokroku a technologických novinek, které nám budou sousedi dozajista závidět. Tu Prahu nebo Brusel nezmiňuji vysloveně náhodou, neboť právě tam většinou mají všichni ti lobbisté dobré konexe, tolik důležité pro napojení na ty správné fondové penězovody. Šustění bankovkami na venkovské radnici, kde dlouhá léta spíš jen cinkají drobné, mění se pak rychle v mámivé pokušení.

Starostové a zastupitelé by v takové situaci měli ovšem počítat velkoryse, nezapomenout na selský rozum a být tak trochu i obezřetní a nedůvěřiví. A hlavně chtít s těmi zlaťáky i porci kloudných argumentů, aby se jim ten jejich rodící se sen nezbořil jako domeček z karet. A když už je řeč o kartách, tak je hned od začátku vyložit pěkně na stůl. Lidé nejsou hloupí, na báchorky, že bylo o tom či onom nutné rozhodnout rychle a čas na veřejnou debatu vypustit, bývají hodně citliví až alergičtí.

Když už jsme u těch argumentů, tak pro mě je moderní bioplynová stanice zdrojem menšího zápachu než letitý vepřín za vsí. Jenže venkov je venkov.