Ať už se jedná o staré, sotva pojízdné vraky aut, které jen těsně prošly technickou kontrolou, nebo módní výstřelky v podobě zvláštních bezmotorových přibližovadel. Nedávno mě například velmi zaujali „cyklisté“, kteří jeli na speciálně zkonstruované trojkolce vleže. Jeli poměrně rychle. Téměř ihned nabrali tu správnou rychlost a zmizeli v prudké zatáčce. Zajímalo by mě, jak se takové vozítko v netypické poloze ovládá a jak odtud lze sledovat silniční provoz. Řekla bych, že obojí jde v tomto případě velmi těžko. V těchto chvílích si pak člověk snadno připomene, jak je to na silnicích nebezpečné a jak lidé často zbytečně hazardují se svým životem i s životem druhých. Podobné je to totiž i s dětskými vozíky za kolo. Měly by nabízet dětem krásné svezení a velký komfort a rodičům alternativu, jak jezdit na kole, ale pro mnoho řidičů jsou tyto vozíky a další podobné výstřelky spíše noční můrou. A přitom všichni dobře víme, že provoz na silnici může právě v letních měsících zkomplikovat kdokoliv. Ať už jsou to neukáznění cyklisté, kteří prostě musí jet vedle sebe, i tehdy, když je silnice velmi úzká. Za vše mluví případy skupinek chodců, které se roztahují po celé šířce silnice, kde běžně jezdí auta. A všichni tito účastníci silničního provozu mají jedno společné. Milostivě čekají, až je řidič auta na svoji přítomnost upozorní. Někdy to vypadá, že by měl z auta vystoupit a ty, kteří jen neradi uhýbají, o uvolnění cesty požádat. Co vy na to, máte podobné zkušenosti?

ZUZANA MUSILOVÁ