Pošťourali se důkladně a nakonec se postavili na stranu vypočítavých šoférů. V praxi to dosud funguje asi nějak takto: Řidič si jede obcí, jak se mu zachce, radar ho vyfotí, snímek je v kvalitě bezmála fotografie na pas. Řidič vidí záblesk, projede jím nepříjemný pocit, ale vzápětí si uvědomí: Je to pohoda, vykecám se z toho. Doma se opláchne studenou vodou, vyrazí na pivo a přátelé mu vysvětlí, jak na to: „Hele, Jarouši, Karlos, víš, ten soused tchyně už taky dostal obsílku. Šel na úřad a hodil to na osobu blízkou. Nic mu nemůžou a tobě taky ne.“ Řidič přijde na úřad, chvíli se potí před kanceláří, v duchu piluje divadelní kus. Zaklepe, vstoupí dovnitř, přešlápne z nohy na nohu a říká: „To jsem neřídil já, ale osoba blízká,“ a pohlédne si do očí na kvalitní fotografii, bezmála dobré na pas. Úředník v duchu přidělí body za další ochotnický výkon. Češi jsou vychytralí a Senát jim teď zase jednou nahrál.

„Majitel vozu je odpovědný za vozidlo. Ale může nést odpovědnost za to, že řídil někdo jiný? A jestliže jelo auto rychleji, vznikla někomu škoda? Pokud někomu vznikla škoda, tak městské pokladně, a způsobili ji spíše městští policisté, kteří nebyli schopni zastavit to vozidlo,“ argumentoval v rozpravě jeden z odpůrců návrhu, který by eliminoval výmluvy na osobu blízkou, senátor Jiří Pospíšil z ODS. Možná by ale stálo za to dořešit legislativně celý řetězec měření rychlosti stacionárními radary. Proč by v něm měly figurovat soukromé firmy? Řidiče tím spíš baví vymýšlet různé kličky, jen aby nemuseli zaplatit tučný flastr. Proč si většina měst raději radary půjčí a odvede za to neslušný podíl z vybraných pokut do kapsy různým Czech Radarům a jim podobným? Cena šedých nepopulárních budek není tak závratná, města si je na splátky mohou dovolit. Žeby z toho něco měl i nějaký ten ouředník na radnici, když myšlenku prosazuje? Můžem si jen domýšlet. Kdo z politiků vůbec před lety stál u zrodu tohoto nápadu? Slyšela jsem, že jeden vlivný z Olomouce, co se podle médií donedávna staral o pokladnu velké pravicové strany. Ale třeba všechno dopadne happy endem a měření rychlosti v Česku přestane mít rysy absurdního divadla. Města si zakoupí radary a umístí je tam, kde chodí lidi. Rychlí šoféři přijdou na úřad a bez remcání zaplatí tučnou pokutu. Radnice z vybraných pokut opraví, co je třeba. Stačí, aby to námi placení zákonodárci uzákonili.