Nicméně si pamatuji, jak jsem byl před několika lety na přednášce, kde nám jakýsi chlapík vykládal o své práci v Africe. Věděl jsem o několika známých a příbuzných, kteří si jeli vydělat peníze do Evropy i do zámoří. Takže na jeho vyprávění mě lákala hlavně ona exotika.

Jenže tenhle chlápek byl úplně jiný případ. Nejel tam vůbec s tím, aby si vydělal na byt či auto. Naopak na celou „akci“ ještě doplácel. Chtěl tam totiž „pouze“ pomáhat. A zadarmo.

I když on sám tvrdil, že dostal mnohem víc než peníze. A uvedl to citátem: „Je jedním z nejkrásnějších zadostiučinění tohoto života, že žádný člověk nemůže upřímně pomoci druhému, aniž by nepomohl i sám sobě.“

Vzpomněl jsem si na něj v souvislosti s chystaným Dnem charity v Třebíči. Má podtitul Charita s dobrovolníky počítá. Tedy s lidmi, kteří nezištně pomáhají lidem v těžké životní situaci. Tento den navíc dává možnost poznat bez ostychu, co to ono dobrovolnictví je a kde může každý z nás pomáhat.

Pro mě osobně pojem dobrovolnictví nejlépe vystihují tato slova: „Pesimista vidí sklenici vody jako zpola prázdnou, optimista vidí stejnou sklenici jako z poloviny plnou. Ale dobrovolník vidí sklenici vody a začne hledat někoho, kdo by mohl mít žízeň.“ A co vy uděláte se sklenicí vody?