Přestože ani já neuznávám ukřičené potížisty, vážím si lidí, kteří se nezdráhají ozvat, pokud se jim děje příkoří. A zdaleka to nemusí být noha přišlápnutá v narvaném autobuse.

Po vlastních palcích si nenechali jen tak tancovat ani humpolečtí představitelé. Vadí jim, že ostré kramfleky úředníků zodpovědných za udílení a především vracení evropských dotací občas stepují valčík podle falešných not.

Ve stručnosti si připomeňme rozsáhlý případ tamního sídliště Smetanova opraveného za peníze z operačního programu Jihovýchod.

Humpolečtí o korunky požádali, uspěli, prostavěli je. Dotační úředníci všechno několikrát prověřili, a jelikož nebylo zač peskovat, při stříhání pásky mezi paneláky se dokonce plácalo po ramenních vycpávkách.

Pak to začalo. „Smetanku“ si vzali do prádla tímtéž úřadem najatí právníci, kteří přímo ze své podstaty ctí odkaz, že kdo hledá, ten najde. Hrozbu vrácení devíti milionů korun kvůli prkotinám si pro změnu nenechali líbit lidé z radnice. Z kolotoče vytýkacích a rozporovacích dopisů se nakonec vyvrbila bezmála půlmilionová korekce neboli pokuta. Jak to dopadne s ní, to se ukáže během následujících týdnů či měsíců.

Neměnná a z mého pohledu nesmírně cenná každopádně zůstává skutečnost, že Humpolečtí vůbec našli odvahu nenechat se tahat za nos. Nelze vyloučit, že místo toho nedostanou časem přes prsty. V Čechách se přece jenom kritika neodpouští, obzvláště pak, pokud je cílená a oprávněná. Asi i proto se důrazněji ozvali jako jediní široko daleko.

O prapodivných okolnostech provázejících rozdělování evropských peněz toho mohl napovídat kdejaký starosta mraky. Mimo záznam či po sedmé sklence by se mu jazyk asi rozvázal. Navenek téměř všichni mlčí a všemožně vyumělkované pokuty platí jako mourovatí. Účel světí prostředky.

Jenže to je bludný kruh, z něhož cesta, jak známo, nevede. A nosit záda rovně taky není k zahození.