Zejména tím, že ono posezení se zástupci médií sám tvrdohlavě označoval jako soukromé, přestože od začátku až do konce ani na okamžik nevypadl z role hejtmanova náměstka. Nebo snad chtěl nás ostatní vyzvat k tomu, že hejtmanský servis je tady pro každého, komu se zrovna zachce?

Joukl potvrdil železné pravidlo, že čím víc nás politici, vysocí úředníci či různí manažeři přesvědčují o něčem slovy, tím víc jdou sami proti zmíněným slovům konkrétními skutky.

Joukl není jediným, kdo by chtěl být v určitou chvíli soukromou osobou, ale současně se nedokáže vymanit z některé ze svých veřejných funkcí. Den po Jouklově poněkud schizofrenickém vystoupení mi přišla elektronickou poštou zpráva od jednoho starosty z Jihlavska, a bylo to oznámení veskrze starostovské. Zpráva ovšem nepřišla z e-mailové adresy oné obce nebo z nějaké adresy univerzální, ale z adresy úřadu ze sousedního města.

Jiný můj nedávný zážitek s podivným mícháním světa pracovního a soukromého byl takříkajíc v obráceném gardu. Ptal jsem se na něco jistého manažera vysloveně pracovně. Sice mi toho nakonec řekl víc spíš o sobě než k věci, ale na závěr to přesto zkusil s tím, že si nepřeje nic publikovat, neboť celý ten rozhovor byl vlastně soukromý.

Náměstek Joukl není sám, kdo míchá soukromí s pracovními věcmi, jak se mu zrovna zalíbí nebo hodí. Ale to ani jeho, ani ty druhé nikterak neomlouvá.