Mezitím budeme určitě ještě slýchat pseudoargumenty těch, které hráčství na bednách dobře živí. Oblíbený je trik, když takový provozovatel herny s ustaranou tváří oznamuje, že hazard je podnikání jako každé jiné.

Dovolím si malinko poopravit terminologii. Bedny, ať už jim provozovatelé a úředníci (zvláštní spojení, že?) říkají výherní automaty nebo videoterminály (nikdo jiný jim tak neříká, pro nás ostatní jsou to bedny), podle mě žádným hazardem nejsou. Když budete chodit hrát poker, mariáš nebo sázet v sázkové kanceláři, máte šanci, že vyhrajete. U bedny máte jistotu, že prohrajete. U pokeru, mariáše nebo v sázkové kanceláři můžete využít znalostí nebo prověřit svoje strategické myšlení. U bedny můžete mozek vypnout. Bedna dokonce není ani hra.

Neznám mariášníka, který by si kvůli hráčským nezdarům vzal život. Sebevražd těch, kteří chodili mačkat do herny knoflík od bedny, když tam předtím naházeli statisíce, přibývá, že už to ani nikoho nepřekvapí.

Provozovatelé heren s bednami mají ještě jeden příběh, který má vzbudit lítost nad jejich nelehkým osudem. Prý mají v těch podnicích nemalé investice, o které krutou a nesvobodnou „protibednovou“ vyhláškou přijdou. Silně o tom pochybuji.

K tomu, mít hernu, stačí natřít interiér černou nebo jinou tmavou barvou, zatemnit okna a nakoupit nějaké barevné nebo ještě raději pouze slabé žárovky. Samotné bedny mají v pronájmu od někoho ještě „chytřejšího“, a ty bedny na všechny tyhle „investice“ přece hravě vydělají. V tom je jediná jejich logika.

I když se v Jihlavě podaří herny s bednami poslat s koncem roku 2014 do propadliště dějin, nestane se město ze dne na den rájem. On se do té doby určitě objeví někdo, kdo si mezeru mezi vyhláškami najde. Dokud budou existovat peníze, tak nám je někdo určitě bude chtít z peněženky vytáhnout.