Jsem dalek toho pasovat se do role experta na protestní akce, přesto si myslím, že školští odboroví předáci opět stávku (kolikátou již ?) špatně načasovali, byť vládní kabinet projednává novou platovou tabulku pro pedagogické pracovníky právě dnes, a může se tak zdát, že termín 7. prosince je více než vhodný. Učitelé ale nejsou doktoři, nebo zaměstnanci Českých drah, kteří k použití „síly“ mohou přistoupit prakticky kdykoliv. Z logiky věci totiž vyplývá, že učitelský stav (zřejmě s výjimkou toho vysokoškolského) může své požadavky, a ty já v žádném případě nezpochybňuji, skutečně tvrdě a cílevědomě vymáhat pouze čtyřikrát v roce. A to na přelomu srpna a září, koncem ledna, na jaře a pak ještě koncem června. Ptáte se, proč? Odpovím. Po prázdninách se kantoři mohou dohodnout, že nezahájí školní rok. Koncem ledna se mohou domluvit, že nevydají pololetní vysvědčení. Na jaře zase mohou bojkotovat přijímací zkoušky a o něco později i maturity. Koncem června nemusejí pro změnu vydat vysvědčení závěrečná. A připusťme (alespoň na chvilku), že všechny tyto vyjmenované eventuality by jakémukoliv vládnímu kabinetu či ministrovi školství řádně zamotaly hlavu. Samotné načasování ale není samozřejmě jedinou podmínkou úspěšného protestu. Dalším důležitým předpokladem je kromě vytrvalosti (stávka ne hodinu, ale třeba týden, nebo dva!) i stará dobrá a osvědčená jednota. A tady narážíme na další bolavé místo školských protestních akcí. Umí někdo odpovědět na otázku, jak sladit požadavky učitelů základních škol s požadavky profesorů středoškolských a vysokoškolských? Popřípadě jak sladit požadavky pedagogických a nepedagogických pracovníků? Myslím si, že v tuto chvíli u nás nikdo takový není. A tak mohu směle konstatovat, že roztříštěnost je další Achillovou patou, kterou naši školští odborářští bossové neberou dlouhodobě v potaz. Suma sumárum: Dnešní hodinové stávce učitelů se Nečasův kabinet jen zasměje. Možná i ústy některéhoz ministrů vzkáže, že si kantoři berou žáky a jejich rodiče jako rukojmí. A tohoto slova se kantoři (přiznejme si, že jde v mnoha případech o citlivé a jemné duše), stále bojí jako čert kříže. A přitom by už nemuseli. Viďte, páni doktoři!