Pokud zůstaneme u zmíněné sportovní terminologie, můžeme přímo říci, že stát své občany porazí. Nebo jim dokonce zasadí K. O. Na řeči, že stát má sloužit svým občanům, můžeme s klidem zapomenout.

Dva příklady z poslední doby jsou jasným důkazem. Právě v současném období plesů na sebe stát upozornil předpisem, kterým zkomplikoval, nebo alespoň znechutil či znepříjemnil život pořadatelům právě této sezonní zábavy. Přesněji řečeno organizátorům tombol, jejichž prostřednictvím pořadatelské spolky vylepšovaly dlouhá léta své rozpočty.

Stát už svou mizernou práci na změně příslušné normy tak trochu na půl úst přiznal, když vzkázal, že problematické formulace v novém loterijním zákoně upraví. Právě o loterijním zákoně se začalo hovořit v souvislosti s regulací heren. Po několika týdnech to začíná vypadat skoro tak, že herny bez větší újmy přežijí a jejich provozovatelům dál potečou do kapes závratné zisky. A naopak pořadatelé bálů zůstanou v tomto světě pro všemocné lobbisty směšným živočišným druhem.

Druhá nelichotivá vizitka státu se už stala hitem začátku roku. Zmatky na úřadech práce vydržely celý měsíc a o tom, že by se s zítřkem měly stát minulostí, nepochybuje ani největší optimista. Ministerstvo i úřad, které mají v názvu přívlastek „práce“, mi připomenuly nehybné normalizační časy. Obhajoba dnešního produktu, který se už nejmenuje „soubor opatření“, ale říká si „reforma“, je komická úplně stejně.

Vrchnost už zase vytrubuje, jak zodpovědně novinku připravovala a kolik probdělých nocí jí věnovala. A kdyby nebylo těch „dole“ s tím jejich věčným kyselým nevděkem, tak by se dílo určitě povedlo. Takže to všechno znovu zkazili řadoví zaměstnanci úřadu na přepážkách a klienti, kteří po úřadu s drzostí sobě vlastní opět něco chtěli.