Možná vám to hodnocení přijde zbytečně hrubé, ale k takovému dojmu jsem dospěl po včerejším nahlédnutí do sociálních sítí či na řadu blogů. Narážel jsem na facebookové skupiny „Bojkotujeme Valentýn“, události „Ignorace Valentýna“ a články s názvy jako „Valentýne, ty se z té komerce v hrobě musíš obracet!“. Abych byl spravedlivý, objevil jsem i skupinu „Bojkotujeme bojkot Valentýna“, ale ta měla pouze jednoho člena.

Mám pocit, že poslední dobou jsou ty svátky „zkomercializované“ všechny. Vzpomeňte si na nedávno skončené divoké nákupy před Vánocemi a ani s těmi Velikonocemi to za pár týdnů beztak nebude lepší.

Samozřejmě svátek svatého Valentýna si o to tak trochu říká i díky své historii, kdy byl obnoven na počátku minulého století Walterem Scottem, výrobcem přáníček. Jeho společnost, která byla před krachem, do dvou let ztrojnásobila své zisky. To je jasná munice pro všechny ty, kterým se svátek svatého Valentýna nelíbí. Jasný důkaz toho, že jde jen o komerci.

Na druhou stranu tohle není samotný prapůvod tohoto svátku. Ten je odvozen od legendy o svatém Valentýnovi, který tajně oddával římské vojáky. To už zní mnohem více romanticky. A první valentýnku prý poslal mladý francouzský vévoda Karel Orleánský, který byl zajat v bitvě u Agincourtu a  vězněn po mnoho let v londýnském Toweru. Odtamtud posílal manželce milostné básně a v jedné z nich stálo: „Je suis desja d‘amour tanné, Ma tres doulce Valentinée“ (Jsem nemocný láskou, má milovaná Valentýnko). Jednoduše řečeno, je na nás, zda svátek využijeme k tomu, abychom nakoupili květiny, přáníčka, parfémy a drahé dárky, nebo abychom dokázali svým milovaným, že je máme rádi. A pokud k tomu žádný svátek nepotřebujeme, je to jen dobře. Ostatně jak zpívají Beatles: „All you need is love“.