Vinětu však na sklo samozřejmě lepit musíte, totiž tu českou. Jinak se k hranicím nedostanete, leda byste místo dálnice D1 použili okliku. Paradoxně právě to je alternativa, jež nabízí alespoň mnohem větší pohodlí, kdy když už ne rychlost.

Komfort je totiž to, co řidičům na nechvalně proslulé dálniční tepně v úseku z Prahy do Brna stále chybí. Astronomové by podle něj mohli pojmenovat klidně nějaké koryto Měsíce, já osobně jsem si letos v jednom kráteru u Měřína znovu vyosil řízení.

S jakým výhledem vlastně český řidič dennodenně vyjíždí z garáže? Benzin je na hranici čtyřiceti korun za litr a nevyhovující rychlostní koridor na svých nemnoha zrekonstruovaných úsecích upoutá leda velkým počtem policejních kamer, ochotných fotit řidiče i za minimálního provozu.

Obrázek naší tranzitní silnice ze západní Evropy na východ je skutečně tristní. Anebo možná spíše naprosto typický. D1 je vlastně zhmotnělým předobrazem onoho pomyslného mostu mezi západní civilizaci a (post)komunistickou divočinou. Kde jinde, než na české D1 přijde obětavá práce záchranářů, techniků a policistů vniveč při každé dopravní nehodě, neboť ostatní řidiči prostě jako v předem zrežírované tragédii uvíznou v hodinových kolonách? A kde jinde ucpávají auta centra měst, když se v přilehlých dálničních úsecích něco opravuje?

Ze složité dopravní situace mezi Mirošovicemi a Kývalkou bohužel nevede žádný exit naděje. Není jím ani generální oprava dálnice, která zabere možná i víc než jednu dekádu, a to při kvalitě práce znamená, že první opravené úseky budou za deset let už zase rozbité.

Dejme snad jen prostor diskusi o zavedení elektronického mýta pro osobní automobily. Aby řidiči za dálnice platili nikoliv paušálně, ale jen dle počtu ujetých kilometrů. To je vzhledem ke kvalitě dopravního servisu na D1 snad jediná rozumná alternativa k současné praxi a zatím také jediný férový způsob, jak se s nejdelším ležícím panelákem na světě férově vypořádat.