Na Vysočině nyní nejrůznější mladé talenty začíná hledat již druhým rokem medvědice Ája. Již první ročník ukázal, že talentů je v našem kraji dost a dost. Nešlo jen o zpěváky, ale krajského finále se zúčastnili i kouzelníci, mažoretky, tanečníci či hráčka na akordeon.

Naštěstí to stále vypadá, že talentovaných lidí je více než oněch soutěží. A že talent má spoustu nejrůznějších podob. Jenže, jak moc je vlastně důležitý? A jakou roli v prosazení se v daném, nejen uměleckém, oboru hraje pracovitost a píle? George Bernard Shaw to glosoval slovy: „Co je důležitější, chceme-li dosáhnout úspěchu – talent, či pracovitost? A co je důležitější u velocipédu – přední nebo zadní kolo?"

Pokud je tedy nutná k úspěchu i pracovitost, nejsou ony talentové soutěže něčím, co vás vystřelí zkratkou k úspěchu? Mám na mysli především ty s celorepublikovou působností. Vždyť kolik těch, co bylo pár týdnů úspěšných a znalo je celé Česko, upadlo následně zpět mezi neznámý průměr.

Rozdíl mezi těmi megalomanskými, které míří, kvůli sledovanosti, i k slovenským sousedům, a regionálními je podle mě důležitý. V těch menších vidím malé postrčení a ubezpečení, že je člověk na správné cestě. A to podle mě potřebuje každý. Jak řekl Michail Iljič Romm: „Talentu se pomoci musí, protože blbec se proboxuje sám."

Co přesně onen talent je a zda se člověk dokáže prosadit i bez něho, nedokážu říct. Ale pokud si myslíte, že na něco talent nemáte, a přesto byste chtěli, nezoufejte. Možná je to celé úplně jinak. Jak řekl Karel Gott: „Můj tanec, to není netalent, ale nepochopená choreografie."