Nemám rád ty časté spory, kdy řidiči aut kritizují cyklisty a naopak. „Nejlepší“ jsou pak super akční hrdinové, kteří se pod anonyním profilem na facebooku chlubí, jak cyklisty sprchují ostřikovači.

Sám využívám cyklostezky, kde to jde (ne, z Jihlavy do Luk to na silničním kole nejde), s autem za zadkem se snažím do kopce zrychlit a moc nezdržovat (fakt, i když to tak třeba nevypadá) a naopak se za volantem auta snažím cyklistům tak nějak dát vědět, že je respektuji.

Zážitky z úterního dopoledne ale rozhodně nebyly nic, co by spory mezi řidiči a cyklisty mělo urovnávat, spíše naopak. Začalo to člověkem na sdíleném kole, který si v pohodě jede do kopce na lehký převod a jen co kopec vyjede, přejede si na chodník. Když už měl v úmyslu porušovat předpisy jízdou po chodníku, nepochopil jsem, proč na něj nenajel už pod kopcem a musel za sebou zdržovat několik aut.

Neměl ale na kaskadéra, který si taky připadal, že silnice patří jen jemu. Ten mě totiž na křižovatce při odbočování doprava začal zprava předjíždět. Netušil jsem, že mě při čekání na červenou odněkud zezadu dojel a když jsem ho uviděl, docela jsem se vylekal.

Je zřejmé, že jarní počasí láká do sedel i lidi, kteří s jízdním kolem nejsou úplně přátelé. Byl bych pro, aby si po delší pauze nejprve dali pár koleček na dopravním hřišti a trochu si řízení osvojili. A pak zkusili trochu myslet na „ty druhé“, což ostatně platí i opačně pro řidiče aut.