Folklorní soubory plní nezastupitelnou úlohu, totiž uchovávají kulturní dědictví po našich předcích. Všechny ty písně a tance navíc musel po dědinách někdo posbírat. Je to všechno daleko víc než že si skupinka lidí jednou za čas oblékne kroje a zatancují na pódiu. Přesto je jejich činnost na pokraji zájmu široké veřejnosti. Myšleno obecně, ne zrovna ve chvílích, kdy předvádí své umění zaplněnému náměstí v Telči.

Folkloru se často začínají věnovat už děti v předškolním věku. Kluky pak ale může zlákat fotbal, holky zase začnou brát svědomitě přípravu do školy a dřívější zájmy jdou stranou. O těch, co zjistí, že je fajn hrát počítačové hry nebo se jen tak válet na gauči s mobilem ani nemluvě. Kdo ale zvládne všechny tyto nástrahy a neopustí folklor ani během puberty, ten většinou vydrží až do dospělosti. Pak má spoustu zážitků a přátelé nejen ve vlastním, ale i v jiných spolcích.

K debatě, jestli do školních osnov přidat více tělocviku nebo druhý cizí jazyk tak navrhuji ještě hodinu věnovanou folkloru týdně. V dnešní době nevidím smysl v tom učit se nazpaměť, kolik metrů má Javořice nebo kolik lidí na osobu přesně žije v Kraji Vysočina. Dá se to najít během pár sekund. Povědomí o historii a zvycích regionu, kde žijeme, ale google nenahradí.