Takhle to udělali autoři filmového dokumentu Český mír, který pojednával o záměru vybudovat americký protiraketový radar. Přivedli opilého Jirouse na mítink odpůrců v Jihlavě a tam zuřivě točili jeho zuřivou hádku 
s protestujícími. Jirous mimochodem říkal, že Američané už dvakrát vojensky zachránili Evropu a že tito odpůrci spíš měli protestovat proti sovětským zbraním před rokem 1989. Říkal to ale agresivně. Autoři vlastně zneužili nemocného člověka.

Snad si toto riziko režisér nově chystaného dokumentu uvědomuje a nepůjde jen po výstřelcích svérázného básníka. Myslím si, že lepší by bylo, kdyby film zkusil zapátrat nad tím, kde se i v tak rozervané osobnosti vzaly celkem rozumné názory
a kvalitní jemná poezie. Aby se film zmínil, jak Jirousovy výkyvy museli snášet lidé nejen z jeho blízkého okolí, ale třeba 
i pořadatelé různých akcí, kteří ho pozvali a trnuli, že se jim tam opije a bude svlékat. Ono se jednoduše řekne: „Měli ho tolerovat jako legendu undergroundu." Ale už hůř se to plní.

Trochu mě děsí, že Jirouse má ještě hrát nějaký herec. Je přece trapné, když se kdokoli snaží napodobit nedávno zemřelého člověka, navíc rozporuplného. Polohrané dokumenty navíc přinášejí víc demagogie a neobjektivity než hrané filmy. Aby si při premiéře Jirous v hrobě neřekl: „Co to o mně natočili za s…u a jakej debil mě to tam hraje?!"

JAN MAZANEC