Přesněji řečeno vydra oslavila se Sasovskými dílčí úspěch, který spočívá v tom, že údolí zůstane zatím nedotčeno zásadními nevratnými zásahy. Zmíněné údolí chtěli politici a úředníci podmanit svým představám o rozvoji krajského města a za peníze daňových poplatníků přemostit úžasnou dopravní stavbou.

Obyvatelé údolí, vlastně někdejší vesničky, kterou rozrůstající se město postupně skoro pohltilo, proti plánu protestovali dlouhé měsíce. Nápad mužů (a možná i žen) z kanceláří za tlustými zdmi je dal dohromady. Odpor Sasovských postupně získával věcné argumenty i na síle, ale za tlusté zdi někdy nepronikne ani řev. Dlouho to vypadalo, že odpor Sasovských úspěšný nebude, neboť co už jednou studovaný úředník do mapy budoucí zakreslil, nesmí přijít vniveč.

Po měsících bezvýsledného úsilí ze strany obyvatel osady a jejich sympatizantů současní kormidelníci Jihlavy cukli. Samozřejmě, že to navenek prodali jako vlastní uvážlivé a moudré rozhodnutí, tak už to zkrátka chodí.

V Sasově sice zavlály vlajky a zasyčelo šampaňské, přesto zůstávají otázky. Jednak proč ta vstřícná reakce z kanceláří za tlustými zdmi na sebe nechala tak dlouho čekat? A zda je to opravdu zásadní změna, jestli ještě někde není pověstné „ale"? Inženýři, kteří kreslí budoucí mosty a široké rovné silnice, přeci musejí být něčím živi.

A pak je tady ta vydra. Ve znaku vypadá neškodně, ve večerníčku působí dokonce přátelsky a blahodárně i na bezbranné děti. Ale její skutečná tvář i povaha je jiná. Nepřeroste Sasovským přes hlavu teď ona?