I když je mi bližší trochu jiná muzika, loucké bluegrassisty obdivuji. A můj obdiv patří stejným dílem těm, kteří se už roky scházejí v hostinci U Kuřítků, i těm, kteří se na prahu léta v samém centru Luk setkávají ve společnosti stylového bílého čápa. Důvod mého obdivu je ten, že nadšenci z Luk dělají hudbu, která jim učarovala, poctivě. To se pozná hned! Stejná nebo hodně podobná slova právě v těchto dnech, kdy už bilancuje většina sportovců, kteří ukazovali, co dovedou, na zimní olympiádě v Soči, platí vlastně pro nejrozmanitější lidské konání. Kombinace nadšení a poctivého úsilí se vždy vyplácela. Díky lidem, kteří právě tuto kombinaci ctí, by měly obě zmíněné ingredience přežít i do budoucna. Dávno jsem přestal „kádrovat" hudební žánry. Ne že bych poslouchal úplně všechno, vybrat si dovedu. Ale za daleko důležitější považuji, aby mělo poctivé muzicírování energii. A aby ti, kteří mě mohou a chtějí svým kumštem oslovit, zůstali nad věcí a neztratili smysl pro humor. V Lukách se tomuto pojetí muzicírování daří. Takže není problém dospět k jubileu s číslem třicet už po deseti letech.