Profesoru Lupinovi, který na bradavické škole vyučoval předmět Obrana proti černé magii, se například Bubák vždy přeměnil 
v úplněk. Lupin byl totiž vlkodlak a právě za úplňku se ve 
vlkodlaka měnil.

Na zaříkadlo Riddikulus jsem si proto vzpomněla v neděli. To byl totiž den, nebo spíš noc, kdy se na obloze vyskytl největší měsíční úplněk tohoto roku. Superměsíc jsme mohli sledovat v důsledku přiblížení Měsíce k Zemi na oběžné dráze. Nevím jak na vás, ale na mě úplněk působí téměř jako na Lupina. Ne že bych se měnila ve vlkodlaka, ale přinejlepším nemůžu spát.

Nedělní superměsíc jsem si opravdu užila. Byla jsem s rodinou na cyklovýletě na Pálavě. Nejdřív jsem přeletěla přes řidítka. Přede mnou se otáčela asi desetiletá holčička na in-line bruslích a zapomněla se podívat, jestli za ní někdo nejede. Jel. Já. Dnešní úplňkovou smůlu mám vybranou, myslela jsem si. Jenže jsem zapomněla, že je superměsíc, a to znamená supertrable.

Odpoledne jsem se rozhodla, že vyzkouším windsurfing. Bylo to prima – do té doby, než mě vítr zavál na druhou stranu jezera a já se nemohla dostat zpět. A tak jsem se drápala na břeh tam, kde kotví lodě. Rozřízla jsem si chodilo. Paráda, tak to už by smůla mohla skončit. Neskončila. Na zpáteční cestě do Jihlavy, kterou jsem absolvovala s amatérsky zavázaným chodidlem, jsem ve vlaku při přestupu ve Znojmě nechala peněženku. Na jihlavské pohotovosti jsem čekala tři hodiny, než mě ošetří. Sanitka totiž jezdila jedna za druhou a lékaři museli být u akutních případů…

Mimořádně velký superměsíc by se na obloze měl opět objevit 
v září příštího roku. Riddikulus!

DANA KŘÍŽKOVÁ