Voda byla tehdy, už je to dobře dvacet let, v obležení rodin s dětmi, protože to bylo jediné místo široko daleko, kde byla vyhovující kvalita vody. Alespoň tedy na první pohled. Dnes už se v této vodě koupe jen hrstka odvážlivců. Když se nad tím ale zamyslím, tak přemýšlím, zda se ve zmiňovaném rybníku opravdu kvalita zhoršila natolik, že se v ní prakticky nikdo nekoupe, anebo jsou jenom normy toho, co je v pořádku, o něco přísnější. Každopádně to tehdy pro nás bylo to nejlepší koupání na světě.

Když odhlédnu od tabulek a norem toho, co je ještě přípustné, tak se v přírodních podmínkách dá koupat spíše už jen v zatopených lomech, které ještě donedávna byly veřejnosti zapovězené. Ty mají však velkou nevýhodou, nejsou vhodné pro rodiny s malými dětmi. Bývají totiž dost hluboké.

I z toho důvodu možná města v posledních letech hledají nejrůznější řešení, jak uspokojit nároky lidí. V Třešti má už za rok v blízkosti centra vyrůst přírodní biotop, v Polné se zase chystají vyčistit vodu od sinic v rybníku Peklo. V obou případech půjde o akce, které budou stát velké peníze. Pokud to však vyjde, není nic lepšího, než si zařádit v rybníku za barákem. Na to nemá žádný tobogán na světě.