Hned na prahu roku 2014 přispěchali statistici a jejich vykladači s „objevem", že v minulých komunálních volbách před čtyřmi lety získali nejvíc hlasů voličů nezávislí kandidáti a různá sdružení nezávislých kandidátů. O objev se nejedná přinejmenším z toho důvodu, že nezávislí vítězí v komunálních volbách pravidelně. Překvapivým zjištěním by byl volební zisk nezávislých snad tehdy, kdyby za politické strany a se stranickou legitimací šlo do voleb srovnatelné množství kandidátů, jako bývá kandidátů nezávislých či ve sdružení nezávislých. Ani na podzim roku 2014, kdy nás čekají další komunální volby, statistiky nebudou dramaticky odlišné. Ve většině měst chtějí zůstat na radnicích zkušení harcovníci. V menších, a někdy dokonce v nejmenších obcích padne volba nejspíš znovu na ty, jimž není lhostejné, co se děje kolem nich. Tak mě napadá, jestli náhodou ti, které označujeme za nezávislé, nejsou často daleko víc závislí. Samozřejmě že nejde o závislost na stranách a partajních sekretariátech, ale o jakousi nezbytnou závislost na současnosti a budoucnosti své obce, svého nejbližšího okolí.