Jen si to představte. Jdete po ulici, upadne vám pětikoruna, vy na to podrážděně procedíte přes zuby třeba „hrome" a už po vás půjdou zastánci řádu a mravnosti.

Obávám se, že nápad z fotbalových kanceláří má šanci stát se dřív inspirací pro scénář k dílu, které bychom mohli nazvat třeba Ivánku, kamaráde II, než aby zkrotil zdivočelé fanoušky.

Na středečním pohárovém fotbalovém utkání mezi Jihlavou a Plzní nezněly z ochozů také celou dobu jen spisovné výrazy. Zejména když sudí pískl proti Jihlavě penaltu za zákrok, jakých by se i ve zmíněném duelu našla celá řada, se stoka vulgarit naplnila.

Proč se ale ti pánové v hledišti za mnou, zdaleka nešlo o žádné rowdies, už po zbytek utkání nedokázali 
k trochu přijatelnější konverzaci vrátit, to moc nechápu.

Kdosi vtipně pravil, že stařecká senilita není stav, kdy řečník nedokáže myšlenku udržet, ale naopak stav, kdy nedokáže myšlenku opustit. Že by další důkaz?