Možná jsme se naivně domnívali, že problém s otráveným alkoholem, který eskaloval na sklonku roku 2012, je už dávno vyřešen. Možná nás nepatřičně uklidňovaly přibývající soudní procesy s lumpy, kteří na výnosné manipulaci s jedem a se smrtí postavili svůj byznys. Svobodný, bez hranic, bez regulace.

Přestože stát vymyslel a postavil pár překážek do cesty těm, kteří bohatnou díky bezohlednosti, s níž útočí na zdraví nictušících lidí, ukazuje se, že gauner si vždycky cestičku najde. Tím spíš, když nemá ruce od krve, když za sebou nenechává vypáčené domovní zámky.

Sázka na kšeft s něčím, co má lidem dělat radost, je pořád sázkou na jistotu. A kořalku tady máme právě proto, aby nám dělala radost.

Řeči o kontrolách, jichž samozřejmě s mrtvými přibylo, působí poněkud nepatřičně. Kontrola ve světě zločinu není nakonec ničím jiným než alibismem. Obzvlášť když po důsledné kontrole začne volat ten, kdo současně podniká v oboru, pro nějž právě nekontrolovatelnost je tím nejvýraznějším znakem.

Skutečnost, že se zločin rád „lepí" na to, co má sloužit k vytváření lidské radosti, je dobré vzít na vědomí. A třeba se zamyslet, jak s tím vším lépe zacházet.