Už na prahu nového cyklu zájmového vzdělávání se potvrzují některé staré pravdy. Nabídka volnočasových aktivit nebude odpovídat ani představám dětí ani smělým záměrům ředitelů těchto zařízení.
Důvodem jsou peníze. Přesněji řečeno chybějící peníze. Sehnat vhodného vedoucího na atraktivní činnost, která by opravdu děti zajímala a zaujala, je téměř nemožné. Nikdo (jaká novina?!) nechce pracovat zadarmo nebo za almužnu. Teď nemluvím o těch, kteří jsou takříkajíc ze staré školy.
Když se řekne „peníze a školství", tak informovaní dodají, že je to letitý boj korunovaný mírným pokrokem v mezích zákona. Když se řekne „peníze a volnočasové aktivity", tak znalí věci rezignovaně mávnou rukou. Obec či stát sice občas nějakou korunu pustí, ale o žádný boom rozhodně nejde. Vládní či ministerské proklamace, že vzdělání a investice do mladé generace jsou prioritou, už tolikrát zůstaly proklamacemi, že by cokoliv jiného působilo nevěrohodně.
Kdosi pravil, že jenom prošetřit se k prosperitě nelze. Přesto jsme už několik let na každém kroku vytrvale masírováni kolovrátkovým „nejsou peníze, musí se šetřit, nejsou peníze, musí se šetřit". Já se začínám bát, aby nám nakonec nezbyl jenom ten otravný strašák kolovrátek.
