Hokej se hraje pro lidi, je tedy do značné míry právě jejich. Fanoušek má právo na stadionu fandit, jásat, nebo naopak pískat, protože s něčím nesouhlasí. Kdyby toto právo neměl a na dění na ledě, ale i v klubu nereagoval, stal by se samotný sport do značné míry zbytečným.

Stejně tak platí, že sport, zejména takový, který se neobejde bez diváků (a bez peněz), musí fungovat jako firma. A základem musí být účetnictví a čísla. Tvrdá čísla, řekl by nejspíš ekonom současnosti. Bez respektování ekonomických pravidel hrozí klubu malér, když manažeři přecení svoje možnosti, tak se problémy určitě dříve nebo později dostaví.

V Jihlavě je to s hokejem o to zapeklitější, že jihlavská Dukla pořád do značné míry žije z minulosti. Pád klubu bez tradice bolí míň.

Co s tím? Pánové v oblecích a kravatách rádi opakují fráze, že jim nebude radit (diktovat) ulice a že potřebují klid na práci. Někdy tím bohužel jen maskují svoje nicnedělání a čekání, až se symbolická bouře uklidní.

Ti, kteří nesou zodpovědnost, by si měli s chladnou hlavou sednout a namíchat nejlepší možný koktejl ze zájmu a reakcí fanoušků a racionálních závěrů účetních. Pak nemusí význam slova tradice nutně vyvolávat pouze vzpomínky na dávné časy.