To je jen pár úryvků rozhovorů, které jsem o uplynulém víkendu zaznamenala na vánočních trzích na Staroměstském náměstí v Praze. Když jsem chtě nechtě zaslechla ten první, tedy o tom, že už ani stromky nejsou, co bývaly, přiznávám, že mě to přinutilo našpicovat uši a zaposlouchat se i do ostatních rozhovorů kolemjdoucích. Suma sumárum na Staroměstském náměstí z lidí rozhodně nedýchalo to, čemu se říká advent, tedy doba radostného očekávání. Prý to má být i doba rozjímání a dobročinnosti. No, snažila jsem se. S kamarádkou jsme chtěly pomoci staré paní, která z metra do schodů vláčela těžký kufr, očividně ho nemohla unést, ale očividně se ho také nechtěla vzdát. Poslala nás totiž do háje, že prý to nestojí za řeč. S obranným postojem, který zaujala, bych ale spíš hádala, že se bála, abychom jí kufr neodcizily. V první vteřině jsem si řekla, že už se nikdy nikomu s pomocí nenabídnu. Jo, dotklo se mě to. Ale nevzdávám to. Ani vy byste neměli. Udělejte si advent po svém a hlavně si ho užijte, i když už ty stromky dneska nejsou to, co bývaly…