Je dobré připomenout, že zjištěná pochybení nebyla nikterak zásadní, ale současně je namístě dodat, že ani ti, kteří navrhovali, aby chybující nesli odpovědnost, nechtěli sankci (tedy vrácení dotace) absolutní.

Nakonec se našlo dost rukou, které podpořily generální pardon pro hříšníky. Dokonce zaznělo cosi v tom smyslu, že by ouřad vlastně vůbec ani nevěděl, co s vrácenou dotací dělat.

Nepochopil jsem, proč nikdo nevystoupil s tím, že pořádání velkých kulturních akcí něco stojí. Že si umělec řekne o honorář a že další podnikatel přijede s mobilními plastovými toaletami, aby zůstala co nejméně dotčena historická zákoutí. Nechápu, proč to organizátoři neřeknou na rovinu, ale místo toho nás oblbují řečmi, jak se starají a nadřou, jak by se na to mohli vykašlat, aby měli klid, jak myslí na nás neukojené konzumenty kumštu.

Když se vrátím k řečnění na onom zmíněném zastupitelstvu, tedy na politickém fóru v rámci města zcela nejvyššího významu, tak mi není jasná ještě jedna věc. Proč pravicové řešení problému (slovo odpovědnost má jedna konzervativní strana dokonce zašifrované v názvu) prosazují komunisti, zatímco jiná skupina zastupitelů demonstruje, že je spojena především osobními vztahy, sympatiemi a zájmy?