Lepší dobrá kuchařka, než špatná ekonomka, opakovala nám často ředitelka na střední škole. A měla pravdu.

V současné době jsou přijímačky na střední školy téma, které hýbe společností. Žáci základních škol mohou vůbec poprvé podat přihlášku na střední školu elektronicky, což ovšem nic nemění na tom, že jde o jedno z nejzásadnějších rozhodnutí v životě člověka. Někdy před třiceti lety vznikla spousta nových škol, všichni chtěli být inženýři a řemeslo začalo být tak trochu „out“. Výsledek se dal očekávat - šikovný řemeslník si tak dneska klidně může vydělat i více než ten inženýr. A pokud ho práce zároveň baví, není co řešit.

Statisticky vykázat se dá spousta údajů. Kolik žáků z té či oné školy se dostalo na střední školu, kam chtěli, kolik neuspělo, jejich průměrná známka na vysvědčení v prvním ročníku a zcela jistě se najde i nějaký žebříček, jak je je která škola dobrá.

Co se ale vykazuje dost špatně, je možná to nejdůležitější – jak studenta baví to, co studuje. Školy jsou plné mladých, kteří jen čekají, až dostanou ten „papír“, tedy maturitu či vysokoškolský diplom a pak se budou mít dobře. Co na tom, že je je programování nebo ekonomické zákonitosti vůbec nebaví? Vydělají si hodně peněz a nějaké zaměstnání člověk stejně mít musí. Hrabat se v autech mohou ve volném čase, přeci nepůjdou na automechanika. Jenže vtip je v tom, že zrovna šikovných automechaniků, kterým to i docela pálí, je jako šafránu.

Přimlouval bych se tak u rodičů zahrnout do úvah o budoucnosti svých dětí i samotné potomky, jak to vidí, kam chtějí v životě směřovat. Přeci nepůjdou studovat do třídy plné holek ekonomiku, když je baví auta.