Vracel jsem se zrovna z dovolené a v Pelhřimově se těšil, jak je to do Jihlavy už jenom kousek. Když v tom se mi do cesty připletla oranžová dopravní značka. Cože? Objížďka? Už zase?

Že se pracuje na silnici v Olešné mě vůbec nepotěšilo. Tím spíš, že se na silnici mezi Jihlavou a Pelhřimovem pracovalo i loni. A předloni. A rok předtím taky. Pokaždé jinde, ale vždycky k tomu patřily objízdné trasy nebo aspoň semafory. Samozřejmě mě v první chvíli napadlo, proč se to všechno neudělá jedno léto. Pak by mohl být iks let klid.

Dělníci budou na úseku Stáj - Zhoř pracovat do konce října.
Cestování z Jihlavy do Žďáru komplikuje výrazná modernizace. Podívejte se

Ona ale asi nebude zkoordinovat práce na silnici taková sranda jako doma při úklidu nejdřív zamést prach a pak vyluxovat. Mimochodem, i v tomto případě někteří říkají, že se to musí dělat opačně. Ale zpět k tématu. Nejen co se oprav silnic týká, často se investuje tam, kde je možnost dotaci nejen získat, ale kde se jí skutečně podaří dostat.

Do hry pak vstupují i další faktory jako příhodné počasí, stav obecní či krajské kasy, zájem firem a v neposlední řadě koordinace s opravami v okolí. Že se ne vždy vše podaří je zřejmé a to ani nemusím mluvit o různých nepředvídatelných okolnostech. Třeba o covidu.

Jak jsem si tak cestoval po objízdné trase, na které jsem si tentokrát ani moc nezajel, došel jsem k závěru, že se to dá zvládnout a místo nadávání nebude na škodu trocha pochopení. Cestáře jsem sice nepotkal, ale kdyby se tak stalo, určitě bych jim ukázal jedničku, jako to dělají řidiči v zahraničí a ne vztyčený prostředníček, jak je prý zvykem v Česku.