Problém, který nastal minulý týden na jednom naprosto přecpaném supermarketovém parkovišti, když jubilující obchodní řetězec slavil slevami (mimochodem nikterak závratnými), trval pouze několik desítek minut a rozhodně nehrozí jeho každodenní repríza.

Každodenní opakování motoristického problému s prvky dopravního kolapsu v centru Jihlavy se ovšem stalo součástí odpoledního vyjíždění z Masarykova náměstí Znojemskou ulicí, kde na úseku dlouhém sotva několik stovek metrů, pravidelně mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední trčí a nepříliš důstojně popojíždí auta i vozy jihlavské městské dopravy.

Nakolik největší jihlavská světelná křižovatka pod náměstím po loňské rekonstrukci pomohla zlepšit plynulost dopravy, zůstává předmětem diskusí s nejistým výsledkem.

Magistrát zjistil, že kritickým místem jezdí dvakrát víc aut než loni. Zda za to může jiná oprava ve městě a následná uzavírka, není úplně jednoznačné. Stejně tak nelze pouze konstatovat, že si řidiči právě toto místo krajského města z nějakých důvodů oblíbili.

Lidé, kteří stojí v čele města, krčí nad pravidelně se opakujícím každodenním problémem rameny. A za pomoci starých známých argumentů opakují, že řešení neexistuje. Argument, že by otevření a zprůjezdnění náměstí pro auta situaci ještě zhoršilo, lze v zásadě přijmout jako oprávněný. Křížová ulice na druhé straně Masarykova náměstí také není nafukovací. Docela stačí, když se do zákazu vjezdu pustí návštěvníci Jihlavy, aby pak s železnou pravidelností končili v sítích městské policie.

Na druhé straně nějaké zásadní a možná i hodně nové a radikální řešení budou muset na magistrátu začít hledat a následně nalézt. Je třeba si přiznat, že střed Jihlavy je v podstatě pastí, do níž se lze poměrně pohodlně dostat, zatímco cesta z ní zdaleka tak snadná není.

Samozřejmě řešením je i to, že úředníci a místní politici přesvědčí veřejnost, že na tom centrum Jihlavy, ve srovnání s jinými krajskými městy, není zas až tak zle. Otázkou pak bude, zda se veřejnost takovými slovy přesvědčit nechá.